Poppunkeři As It Is si s novou deskou dali jasný cíl. Nový vzhled, zvuk a příběh alba okolo story mladého básníka, který trpí psychickými problémy a stojí tváří v tvář smrti. Vše tak začalo ambiciózní myšlenkou, dokázali však As It Is na novince The Great Depression opravdu dosáhnout svého cíle a zaujmout?
As It Is nejsou na poppunkové scéně žádnými nováčky. Od roku 2012 stihla kapela vydat několik EP a dvě studiová alba. To první z roku 2015 kapelu proslavilo především díky singlu Dial Tones, zatímco loňské Okay dávalo předzvěst temnějších vlivů. Nyní se však kapela rozhodla učinit opravdu odvážný krok, kdy onu temnotu naplno přijala a rozhodla se naprosto změnit svou image a zvuk, aby vytvořila konceptuální desku se vším všudy.
Čtěte také: As It Is s novým albem chtějí oživit fenomén emo
Na počátku všeho dle slov kapely stála jasná myšlenka opírající se o název alba – The Great Depression. Nové album se mělo zabývat tématem psychického zdraví, depresemi a sebevraždou. Příběh rozdělený do 4 aktů po 3 písních se měl odehrávat v dystopické budoucnosti, kdy je svět na pokraji kolapsu a lidé už pouze konzumují lži, které jsou jim prezentovány. Tak to alespoň vidí hrdina desky, kterého známe jen jako básníka (Poet).
Ten se postupně z kritického rebela stává depresivním alkoholikem, rozejde se svojí přítelkyní, spáchá sebevraždu a setká se tváří v tvář se samotnou smrtí. To vše má poukazovat na již zmíněné často opomíjené psychické problémy, deprese a sebevražedné sklony. Vyzdvihnout se tu musí tedy fakt, že veškerá hudba a texty vznikly tak, aby ladily s celkovým konceptem a příběhem alba. Přesto však nic nepůsobí nuceně až násilně.
Smutný příběh o lásce a smrti
Album otevírá titulní píseň The Great Depression, která nás uvádí do děje. Básník nás tam nabádá, abychom poslouchali jeho varování ohledně světa, v němž se nachází a který je na pokraji kolapsu. V následující The Wounded World dává básník vinu za stav tohoto světa právě lidem, kteří jako jediní mají moc něco změnit. Jedná se o jakýsi bojový pokřik, který má vyzývat lidi k revoluci.
„Dobře poslouchejte. Vím, že tohle nebudete chtít slyšet, což je přesně důvod, proč to slyšet musíte! Zklamali jsme naše předky, nás i budoucí obyvatele tohoto zraněného světa“ křičí básník. Jeho slova jsou však nevyslyšena a on upadá do deprese. Přichází konec první části alba v podobě milostné písně s názvem The Fire, The Dark, ve které spatřujeme předzvěst rozchodu básníka s jeho ženou. Píseň je o sebedestruktivních tendencích spojených se špatným psychickým stavem. Právě tyto sebedestruktivní myšlenky nakonec vedou k onomu rozchodu.
Druhá část alba se nese v duchu lásky a emocí. Úvodní Stigma (Boys Don’t Cry) se zabývá stigmatem ohledně toho, co to znamená být mužem a toho, jak muži nesmí projevovat své city a svou bolest. The Handwritten Letter je pak prostým vyjádřením milostných citů básníka jeho ženě, která ho opustila. Druhý akt uzavírá první opravdová balada s názvem The Question, The Answer. Náš básník, který ztratil svou lásku, je zklamaný a sám. Hledá odpovědi na otázky, které nedostává a tak se rozhodne zapomenout na všechny problémy a chce spáchat sebevraždu.
Třetí akt se točí kolem témata smrti, které básník pohlédne do očí v písni The Reaper. Náš hrdina si najednou uvědomuje co udělal a začíná svého rozhodnutí litovat. Ohlíží se za svým životem a vnímá všechny své chyby a všechna rozhodnutí. V následující Two Tongues (Screaming Salvation) se ukazuje ona nerozhodnost, kdy se básník nemůže rozhodnout zda zapomenout na všechny své problémy a vydat se na milost smrti, která nabízí sladké zapomnění, nebo žít život plný lásky, ale také strastí a utrpení. O básníkovu duši tu tedy zápolí smrt s jeho bývalou manželkou.
Hrdina se sice nakonec rozhodne pro život a lásku, ta však ale nemůže fungovat kvůli básníkovým depresím – jak se dozvídáme v The Truth I’ll Never Tell. Básník přiznává, že nechce svou milou dále trápit a že ji s ním nečeká žádná budoucnost. Na konci třetího aktu zůstává sice naživu, ale sám a v depresi.
Žádný šťastný konec
Poslední část alba otevírá skladba The Hauting, která je ponurým zamyšlením o sebevraždě, kdy se básník ptá, zda by mrtvý vzal svůj čin zpět, kdyby viděl tváře svých pozůstalých. Jak již název skladby napovídá, myšlenka smrti našeho hrdinu stále pronásleduje i přes to, že si to poprvé na poslední chvíli rozmyslel.
V následující The Hurt, The Hope vidíme našeho protagonistu jak se utápí v alkoholu a ve vlastních černých myšlenkách.
„Protože my všichni potřebujeme pocit úlevy, protože my všichni chceme pocit klidu. Úplně sám, ztratil jsem naději, že ještě někdy najdu sám sebe. Moje srdce je tak chladné, úplně jako únor.“ sděluje nám básník s tím, že již ani není schopen cítit bolest. Ke konci písně však přichází jakási naděje: „Přes všechnu tu bolest, slzy a déšť, bude zase líp! Je jedno jak moc ztracený, je jedno za jakou cenu, bude to zase lepší! Nekonečný pád, ta délka kterou se musím plazit, bude to zase lepší! Možná se pletu, ale modlím se aby ne! Bude zase líp!“
Album uzavírá balada s tématickým názvem The End, ve které vidíme, že náš básník zůstal nezměněn. Přes všechno čím si prošel je nyní akorát sám a v ještě větší depresi. Křičí ze všech sil, ale nikdo ho neposlouchá a on pomalu ztrácí hlas a sílu. Nakonec si ani není jistý jestli spí, nebo bdí a jen konstatuje, že tohle je konec.
Nová image, nový sound
Ruku v ruce s konceptem alba jde i nový zvuk kapely. Inspirováni post-hardcorovou a emo scénou minulé dekády, As It Is značně přitvrdili, což se nejvíc ukazuje například na skladbě The Reaper, kde dokonce hostuje Aaron Gillespie (Underoath, The Almost). Ačkoliv v některých písních stále můžete vidět typické znaky předchozí tvorby, nesouhlasil bych ani s tvrzením kapely, že nová deska pokračuje v tom, co započala předchozí Okay (2017).
As It Is se prostě rozhodli úplně změnit směr a je otázka, jak se s tím staří fanoušci poperou. Radikální změnou prošla i image kapely. Frontman Patty Walters dal sbohem svým blonďatým vlasům a skejťácké vizáži. Nyní se prezentuje s dlouhými, černými vlasy, výraznými očními linkami v černém saku a kravatě přesně ve stylu nové desky, což svým způsobem ještě více umocňuje onu provázanost a konceptuálnost celé nahrávky.
Ozvěna starých časů, nebo ambiciózní projekt vyladěný do detailů?
The Great Depresion se těžko hodnotí čistě hudebně. Pokud se na desku díváme čistě jako kolekci 12 písní, nedá se asi říct, že by nabízela něco převratného, co bychom od pop-punkových kapel ještě neslyšeli. Dokonce by někdo mohl namítnout, že se jedná o laciný pokus aplikovat to, co fungovalo před 10 lety během populární emo vlny.
Pokud se však do této desky opravdu ponoříme a vnímáme jí ve všech souvislostech jako jeden velký koncept, objevíme její krásu a především propracovanost a promyšlenost. A právě kvůli tomu, že se nejedná o pouhou kolekci náhodných písní, si mě The Great Depression tak získala.
As It Is – The Great Depression
Skladby: The Great Depression, The Wounded World, The Fire, The Dark, The Stigma (Boys Don’t Cry), The Handwritten Letter, The Question, The Answer, The Reaper (feat. Aaron Gillespie), The Two Tongues (Screaming Salvation), The Truth I’ll Never Tell, The Haunting, The Hurt, The Hope, The End
Celkový čas: 42:02 min
Vydavatelství: Fearless Records
Hodnocení: 85 %
