Očekávaná deluxe edice posledního alba Blink-182 California je konečně na světě. Místo pár přidaných bonus songů a B-sidů však přináší hned jedenáct zbrusu nových písní. Jaký je ale u nových songů poměr kvalita versus kvantita?
Když se nějaké album dobře prodává, často se dočkáme vydání tzv. deluxe edice, která krom původního obsahu nabízí i nějaké ty bonusy. Většinou se jedná o nějaký B-side nebo live verzi některého z hitů. Pokud máte štěstí, naleznete na deluxe edici ještě nějaký ten aktuální videoklip, případně i video z making of daného klipu. To však není případ Blink-182.
Blink skutečně původně plánovali vydat starší nepoužité písně, ale protože se složení Matt Skiba (zpěv, kytara), Mark Hoppus (zpěv, basa), Travis Barker (bicí) a producent John Feldman tolik osvědčilo, kapela se nakonec rozhodla nahrát písně zbrusu nové. Výsledkem tak podle slov skupiny je hned jedenáct zbrusu nových songů, doplněných o akustickou verzi singlu Bored To Death, který se nachází na regulérní edici alba. A v konečném důsledku je nových písní jen deset, protože Hey I’m Sorry už dříve vyšla jako exkluzivní bonus na japonské verzi alba.
Přes to všechno nabízí California Deluxe směs velice povedených skladeb. Již úvodní Parking Lot jasně nasazuje svižné pop-punkové tempo a vrací nás zpátky do středoškolských let a problémového období dospívání. Výraznou změnou oproti staré tvorbě, kdy ještě post zpěváka a kytaristy zastával Tom Delonge, je znatelně hutnější zvuk kytar, který tvoří pevný podklad písní a ne jen jakési ukvílené vyhrávky.
Druhý song s názvem Misery je nejenže nejlepší písní na albu, ale zároveň se zařadil mezi mé top songy od Blink obecně. Jeho melancholičnost a hlavně refrén „Misery loves company, I don’t need anyone“ se pro mnohé zajisté stane novým oblíbeným mottem. Další v pořadí je skladba Good Old Days, která je asi největším odkazem na předchozí tvorbu jak textově, tak hudebně. Někdo může vznést námitku, že je jaksi trapné, aby členové kapely, kterým je přes 40, stále zpívali o dospívání, ale já říkám, že tohle je prostě pop-punk. A není náhodou pop-punk o tom nikdy nevyrůst a navždy si v sobě uchovat alespoň kousek toho dítěte?
Následuje trojice melancholických balad, z nichž první s názvem Don’t Mean Anything vám svým námětem dá vzpomenout na kultovní Stay Together For The Kids. Hey I’m Sorry, jak již bylo zmíněno výše, byla složená už pro regulérní verzi alba, ale kapela se ji nakonec rozhodla vynechat. Sice se jako bonus objevila na japonské verzi alba a většina fanoušků je s ní již dobře obeznámena, ale přesto mě potěšilo, že tato píseň konečně dostala své plnohodnotné místo. Zaručeně nejmelancholičtějším kouskem na albu je následující Last Train Home.
Návrat od melancholičnosti zpátky ke svižnému a energetickému pop-punku přináší až píseň Wildfire, po níž se ale hned zase vrátíme zpět do emo fáze. 6/8 je bezpochyby jednou z nejlepších skladeb na albu. Tvrdé kytary, jaké jsme u Blink snad ještě neslyšeli a vykřičené vokály Matta Skiby v pozadí vyvolávají až skličující pocity. Následující Long Lost Feeling je klasický průměrný song, který je zřejmě nejslabším místem celého alba.
Album uzavírá epická Bottom Of The Ocean. Tato píseň svou energetičností a temným nádechem přímo připomíná jeden z mých absolutně nejoblíbenějších songů z regulérní verze alba, a sice Los Angeles. Souznění vokálů Skiby a Hoppuse je zde dovedeno téměř k dokonalosti a jedná se o dokonale energetický závěr alba.
Poté sice následuje ještě Can’t Get You More Pregnant, ale jelikož má tento „song“ jen 35 sekund, nedá se ani považovat za plnohodnotnou píseň. Navíc jsme se úplně stejného „vtipu“ dočkali už na první verzi alba v podobě hned dvou písní – Built This Pool a Brohemian Rhapsody. Slyšet to samé potřetí už prostě nefunguje a je mi jen líto, že dobrý kytarový riff nenašel lepšího uplatnění. Poslední třešničkou na dortu je živý záznam akustické verze singlu Bored To Death, kde zaujme především spolupráce fanoušků, kteří svým tleskáním do rytmu nabuzují intimnější atmosféru.
California Deluxe Edition nabízí celé nové album. To se sice výrazně zvukově ani námětově neliší od klasické verze, ale udržuje si stejnou, ne-li vyšší kvalitu. Dokonce se dají lépe rozeznat vokály Skiby a Hoppuse, které na původním albu často splývaly. Stejně jako u regulérní verze chválím především energetičtější a hutnější kytary a vydařené experimenty ve formě písní jako 6/8. Pokud bych měl novému albu něco vytknout, je to fakt, že u mnohých písní jsou vokály Matta Skiby příliš v pozadí a například právě u skladby 6/8 se text jeho linek ani neobtěžovali uvést v bookletu.
Nové album je opět dokonalým spojením chytlavého pop-punku s melancholickými prvky a pokud se Blink-182 i nadále budou ubírat směrem, jaký naznačují jejich experimenty, mají ode mě jasnou zelenou.
Blink-182 – California (Deluxe Edition)
Skladby:
CD1: Cynical, Bored To death, She’s Out Of Her Mind, Los Angeles, Sober, Built This Pool, No Future, Home Is Such A Lonely Place, Kings Of The Weekend, Teenage Satellites, Left Alone, Rabbit Hole, San Diego, The Only Thing that Matters, California, Brohemian Rhapsody
CD2: Parking Lot, Misery, Good Old days, Don’t mean Anything, Hey I’m Sorry, Last train Home, Wildfire, 6/8, Long Lost Feeling, Bottom Of The Ocean, Can’t Get You More Pregnant, Bored To Death (acoustic)
Celkový čas: CD1: 42:36; CD2: 37:52
Vydavatelství: BMG
Hodnocení: 95%
