Blink-182 na novince NINE ukázali prostředníček všem haterům a překvapivě servírují jeden hit za druhým

Blink-182 | Zdroj: facebook.com

Blink-182 zvolili pro své nové album NINE vskutku netradiční marketingovou metodu. Poté, co pilotní singl Blame It On My Youth vyvolal obří vlnu nelibosti, se kapela doslova pustila do války s kritiky i vlastními fanoušky a servírovala jim jeden prostředníček za druhým. Kdo ale nakonec tuto válku vyhrál? Je nové album skutečně jedna velká katastrofa, nebo skupina nakonec všem vytřela zrak?

Válka s kritikou

Nové album amerických pop-punkerů blink-182 to od začátku nemělo snadné. Již pilotní singl Blame It On My Youth vyvolal díky svému popovému zvuku a nevýraznému refrénu obří vlnu kritiky. Především starší fanoušci kapely byli nespokojení s faktem, že blink-182 zanevřeli na své pop-punkové kořeny a servírují nezajímavý a všudepřítomný pop-rock.

Čtěte také: TIP REDAKCE: Co se skrývá za jmény kapel Foo Fighters, Linkin Park nebo The Killers?

Místo toho, aby si však výtky fanoušků vzali k srdci, se rozhodli udělat pravý opak a na popový singl zareagovali jedním velkým „fuck you“ v podobě až přehnaně punkové vypalovačky Generational Divide. Ta má pouhých 51 sekund a kapela se v něm přímo vysmívá svým kritikům, když ironicky zpívá „Jsme teď lepší? Je to takhle lepší?“. Ani následující singly fanoušky zrovna neuklidnily. Jedinou výjimkou byla velice povedená píseň Darkside. Jenže blink-182 rozhodně nehodlali přestat své fanoušky provokovat a k temné písni natočili absurdní video, ve kterém náctileté děti vesele tancují pohyby ze slavné online hry Fortnite, což kritiky doslova rozpálilo do červena a mnohé fanoušky přimělo přehodnocovat seznam svých oblíbených kapel. Kapela si však navzdory všemu pevně stála za svým a tvrdila, že výsledek bude stát opravdu za to.

Jedno velké překvapení

Je opravdu až šokující, že slova blink-182 se nakonec skutečně vyplnila. Novinka NINE je rozhodně tím nejlepším, co kapela v posledních letech vydala a dala by se přirovnat, alespoň co do experimentálnosti, ke kultovnímu Self-Titled albu z roku 2003. Nová deska je dokonale koherentní a v podstatě neobsahuje žádné slabé místo, což je při celkovém počtu patnácti písní obdivuhodné. Dokonce i dříve proklínané Blame It On My Youth dostává úplně nový rozměr, když na něj hned vzápětí naváže právě punková Generational Divide. Najednou všechno dává smysl a tvoří to dokonalý celek perfektně vyvážené a promyšlené desky.

Čtěte také: TIP REDAKCE: Znáte vedlejší projekty členů Blink-182?

Alkaline-182

Velkým plusem novinky NINE je také plné začlenění zpěváka a kytaristy Matta Skiby, který již na minulé desce nahradil Toma Delonga. Právě jeho nedostatečné zapojení do tvůrčího procesu a nepříliš výrazné vokály byly hojně kritizovány na poslední desce California (2016). Tentokrát je však všechno jinak a právě písně jako Black Rain nebo No Heart To Speak Of, ve kterých Skiba stojí v popředí, patří k tomu absolutně nejlepšímu z celé nové desky. Fanoušci konečně můžou slyšet to pravé a dlouho očekávané spojení Skibových textů, jaké známe z jeho působení v Alkaline Trio, a chytlavých melodií, které jsou typické pro blink-182.

Už žádné vtipy

Nová deska jistě zaujme i textově a jasně dokládá, že blink-182 konečně dospěli. Na novince již nenajdeme žádné vtipné a absurdní písně o masturbaci apod. Místo toho se Mark Hoppus a Matt Skiba ponořili do svých emocí a výsledkem je zvláštní mix melancholie, úzkosti, ale také naděje. Ať už se jedná o pozitivnější typicky pop-punkové kousky jako The First Time či Pin The Grenade, o temné a úzkostné Black Rain či melancholické Happy Days, deska vás vezme na emocionální jízdu, na jejímž konci stojí sice pochmurná, ale přesto nadějná Remember To Forget Me, která album perfektně uzavírá.

Čtěte také: Blink-182 na deluxe edici California opět dokazují, že jsou v nejlepší formě za posledních pár let

Všechno dobré?

Nová deska NINE se těžko hodnotí. Kapela jako by dělala vše proto, aby ji všichni nenáviděli. Možná to vše byl pouze perfektně promyšlený marketingový tah, ale stály ty nervy opravdu za to? Dobrému pocitu navíc nepomáhá ani fakt, že nová deska je značně studiově „zdokonalená a vylepšená“, což jí ubírá na autentičnosti a kapela má navíc značné problémy s hraním nových písní naživo. Pokud ale všechny tyto negativa necháme stranou a hodnotíme pouze desku samotnou, je nutno uznat, že blink-182 opravdu vytřeli všem zrak a nahráli jednu z nejlepších desek své kariéry.

blink-182 – NINE

Skladby: The First Time, Happy days, Heaven, Darkside, Blame It On My Youth, Generational Divide, Run Away, Black Rain, I Really Wish I Hated You, Pin The Grenade, No Heart To Speak Of, Ransom, On Some Emo Shit, Hungover You, Remember To Forget Me
Celkový čas: 41:40 min
Vydavatelství: Columbia

Hodnocení: 90 %


Napište komentář

David Fischböck
O David Fischböck 158 Článků
Bydlím v Českém Krumlově. Studuji anglický a německý jazyk na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Miluju hudbu a hraju na kytaru. Moje nejoblíbenější kapely jsou: Green Day, Blink - 182, AFI, Placebo, MCR, Fall Out Boy...