Recykluju, recykluješ, recyklujeme, kdo tvrdí, že ne, je buď pokrytec, nebo génius. Dělají to i Temples, nestydí se to přiznat, a proč by taky měli, zvlášť když jsou v tom tak dobří.
U protinožců mají Tame Impala, v Kalifornii třeba Foxygen a UK válcují Temples. Módní vlna retro psycho popu je dál na vzestupu a vezou se na ní i Temples (jó, ta kapela s reinkarnací Marca Bolana za mikrofonem, kterou tak vehementně protěžuje strejda Noel z Oasis, Bobby Gillepsie z Primal Scream nebo Johny Marr). Ještě donedávna byli Temples totální zelenáči s pár singly na kontě (což jsou stále, vzhledem k tomu, že kapela zatím neoslavila ani druhé narozeniny) a přeci to stačilo k tomu, aby si vysloužili tak trochu nevděčné přízvisko „the best new band in Britain.“
Pravda je, že Temples v uplynulém roce zaznamenali fenomenální úspěch, který nešlo přehlédnout. Při podpoře z vyšších kruhů, náklonnosti britského tisku, stejně jako šikovném marketingu a pečlivě hlídané image snad ani nebylo možné, aby se dostavil zásadní fail. Temples zkrátka nepodcenili vůbec nic. Nejvýrazněji na sebe ale naštěstí upozornili přeci jen hudebně, a to vydáním hned prvního singlu Shelter Song. Optimistická retro harcovačka zaplavila internet jako tsunami a významná část veřejnosti (včetně její antipopové složky) si u ní dodneška poklepává nohou. Shelter Song následovaly další návykové singly Colours to Life, Mesmerise a Keep In The Dark. Ačkoli kolem žádného z nich už se nestrhlo takové haló jako kolem debutového singlu, Temples nikdo neupře, že přišli se čtyřmi mimořádně silnými hity během jediného roku, a to už dalo vzniknout hodně velkému otazníku, jak obstojí na připravovaném LP.
Dlouho očekávané album Sun Structures je teď konečně na pultech, a tak nadešel čas lámání chleba. Překvapení se se Sun Structures rozhodně nedalo očekávat, a pokud ano, tak spíše v negativním slova smyslu (přeci jen jak už to tak bývá, velká očekávání střídají velká zklamání). Temples se našli v nablýskaném vintage zvuku, tolik reprezentovaným Shelter Songem i ostatními singly, takže bylo celkem nasnadě, že i ve zbytku bude deska pojata jaksi koncepčně. Stejně tak se nedalo očekávat, že Temples překonají svoji dosavadní hitovost, na to si nasadili laťku příliš vysoko. Otázkou tedy zůstávalo spíš to, jak moc velký propad bude nebo nebude mezi vlajkovými songy a zbytkem LPpéčka. Závěr? Temples to zvládli….
Sun Structures má sice svoje slabá místa, ale jako celek nepřestává působit nesmírně vyrovnaně. Většina z dvanácti tracků na desce má v sobě nepopiratelné charisma, které z tisíckrát recyklovaného materiálu dělá něco příjemně neotřelého a pokud vás a priori neirituje to, že neposloucháte nic víc než Beatles roku 2013, můžete si se Sun Structures užít spoustu zábavy.
Desku Temples otvírají na jistotu Shelter Songem, hned následujícím trackem však dávají najevo, že v repertoáru mají i jiné chuťovky než popinu postavenou stylem sloka refrén, sloka refrén. Titulní skladbu Sun Structures, kořeněnou říznou kytarou, bohatou porcí tamburínek a podmanivými back vokály, Temples zakončují skvělou instrumentální náloží, ze které se znovu a znovu vynořuje ústřední melodie. To je ostatně základní recept, který Temples v různých obměnách aplikují napříč celou deskou. K tomu přidejte pořádně úderné bicí (takové Beatles rozhodně neměli), smyslně rozostřené vokály a výslednou mozaiku máte úplnou.
Podobně silné momenty jako vrstevnatá Sun Structures nabízí i zasněná A Question Isn’t Answered nebo závěrečná Fragment’s Light, klidně by jich ale mohlo být i víc (ať posloucháte, jak posloucháte, Temples jsou pořád víc pop, než psycho). Ale tohle je jenom otázka vkusu. Fakt je ten, že obě stránky Temples jsou zábavné a tam, kde se zdá, že už je toho popu až příliš (zbytečně plytké přesmyčcované pasáže v Move With The Season nebo rozbředlý leitmotiv The Golden Throne), Temples z toho dokáží vždycky vybruslit. Zásluhu na tom má především frontman James Bagshaw, z jehož pera vzešla podstatná část desky (a sám ji i produkoval). Vlasatý hubeňour jakoby se teleportoval přímo do šedesátých let, nasáknul tam jako houba stěžejní hudební schémata a vyždímal je ze sebe na Sun Structures. Čas teď prověří, kolik toho ještě má Bagshaw v rukávu, a zda Temples dostojí pověsti (která je momentálně tak trochu předčí).
Ať to dopadne jakkoli, Sun Structures je deskou, kterou Temples uhodili pomyslný hřebíček na hlavičku, a ze které budou moci dál těžit. Připravte se proto radši na to, že o Temples ještě nějakou dobu uslyšíte.
TEMPLES – Sun Structures
Skladby: Shelter Song, Sun Structures, The Golden Throne, Keep In The Dark, Mesmerise, Move With The Season, Colours To Life, A Question Isn’t Answered, The Guesser, Test Of Time, Sand Sance, Fragment’s Light
Celkový čas: 53:22
Vydavatelství: Fat Possum
Hodnocení: 80 %
