Čtyři roky trvalo, než se Green Day opět zavřeli ve studiu, aby dali na odiv světu něco, co bude stát za to. Už na předešlém albu Revolution Radio byli zpátky ve formě, ale teď vykročení na správnou cestu umocnili ještě víc. Do své hudby vdechli vzdušnost a jednoduchost.
Ve druhé polovině loňského roku již Green Day na svých sociálních sítích stříleli do světa úplně nový materiál. Tím prvním byla skladba Father Of All Motherfuckers se zvracejícím jednorožcem na přebalu. Sama o sobě působila chaoticky. Následující singl Fire, Ready, Aim byl o poznání lepší – od prvopočátku daleko chytlavější a poslední singl Oh Yeah! před vydáním samotné desky některé fanoušky konečně uklidnil.
Čtěte také: Co nás čeká v roce 2020? Těšíme se na Green Day, Twenty One Pilots, Bring Me The Horizon i Kensington
Green Day se s tím tentokrát nemazlili a udělali jedině dobře. Jedna desítka našlapaných písniček do sebe zapadá nádherně jako puzzle a po poslechu kompletní stopáže vlastně dojdete k přesvědčení, že i samotná Father Of All Motherfuckers ke zbývajícím písním pasuje. Těžko vybírat to nejlepší, protože tady brnká o dokonalost snad vše tím, jak je to hravé. Nahrávky jsou obrovsky melodické a na koncertech jistě dokonale rozhýbou masy lidí. Vše z toho budí dojem, že se kapela jednoho dne v dobré náladě zavřela do garáže a natočila pár songů. Vzájemně tak korespondujících, až z toho nakonec vznikla celá deska.
Nutno vyzdvihnout především I Was a Teenage Teenager, která začíná peckovní basovou linkou Mika Dirnta a po pár lehčích tónech se rozjíždí, kdy si na své za bicíma přichází i Tré Cool. Podobně našlápnutá je i následující Stab You in the Heart. Billie Joe Armstrong si to u mikrofonu už od začátku jede ve velkém stylu a frázuje s ryzí agresí. Zároveň píseň zní jako rock’n’rollová hymna let šedesátých až sedmdesátých minulého století. Odráží tak v sobě náladu taneční zábavy té doby. Junkies on a High je jediná skladba, která si celou dobu udržuje pomalejší tempo za občasného doplnění kláves, ale na Take the Money and Crawl se Green Day zase vrací do rozjetého rytmu. Vše to uzavírá neméně povedená Graffitia. Na koncertech se bezesporu ujme.
Čtěte také: Festival Rock for People je poprvé v historii vyprodán
Už na desce Revolution Radio bylo znát, že tahle partička je opět ve formě, ale Father of All Motherfuckers ji posouvá ještě o několik levelů blíž k dokonalosti vzdušného a nenásilného rock’n’rollu. Po nepříliš úspěšné trilogii se Green Day odpoutali od postranních příběhů, přeplácaných aranží a předvádějí to, co je dostalo na vrchol. American Idiot z roku 2004 byla punkrocková opera plná inovací. Tady se vrací ještě dál, zpátky do éry Warning, a hodně si berou i z jejich vedlejšího projektu Foxboro Hot Tubs. Vykašlali se na dělaní pompézní hudby a hrají to, co je baví.
Čtěte také: TIP REDAKCE: Jarní čtyřlístek nejočekávanějších rockových alb
Father of All Motherfuckers je sice nejkratší nahrávka v dosavadní historii Green Day (má kolem 26 minut), ale díky tomu se kapela odprostila od umělého natahování, a tak se do finále dostalo jen to, co tam zkrátka patří. Snad jediná výtka by byla pro Junkies of a High, která tento pomyslný vítr v precizně napnutých plachtách trošku kazí. Rozhodně ale nebude zklamaný nikdo, koho baví písně v podobě Stop Drop and Roll, Mother Mary (Foxboror Hot Tubs), Castaway nebo Deadbeat Holiday.
Green Day – Father of All Motherfuckers
Skladby: Father of All…, Fire, Ready, Aim, Oh Yeah!, Meet Me on the Roof, I Was a Teenage Teenager, Stab You in the Heart, Sugar Youth, Junkies on a High, Take the Money and Crawl, Graffitia
Vydavatelství: Reprise Records
Celkový čas: 26 min.
Hodnocení: 90 %
