The Living End jsou zpět s novinkou Wunderbar. Jedna z největších australských kapel současnosti se však novou desku rozhodla natočit v německém Berlíně, a dát jí krásně německý název. Zanevřeli snad The Living End na své kořeny?
Po pouhých dvou letech je jedna z největších australských kapel současnosti zpět. Na jedné straně by se dalo říct, že The Living End nebyli stranou nijak dlouho, jelikož jejich poslední deska Shift vyšla v roce 2016, na stranu druhou však kapela již dlouhá léta nebyla zrovna populární u mainstreamových posluchačů. Od dob její největší slávy, které se jí na začátku 21. století dostalo díky hitům jako Roll On, Who’s Gonna Save Us? nebo Wake Up uběhla dlouhá doba, a většina hudebních kritiků novějším nahrávkám již ani nevěnovala příliš velkou pozornost. Přesto je nyní kapela zpět s novinkou, na které je prý vše jinak.
Čtěte také: TIP REDAKCE: Od punk-rocku k pop-punku aneb Je tohle ještě PUNK?
Na první pohled to skutečně působí, že trojice Australanů dala sbohem svým kořenům a rozhodla se udělat vše jinak. Nahrávání desky probíhalo od února minulého roku v Berlíně, kam se kapela přestěhovala. Ačkoliv se na práci na nové desce v menší míře podílela i německá punková ikona Die Toten Hosen, kteří si s The Living End dobře rozumí, tak ve výsledku kapela dala sbohem i svým punkovým kořenům. Na desce sice stále najdeme rychlé kousky, jako například úvodní Don’t Lose It, avšak do popředí se nadobro dostává onen syrový, přesto však melodický rock’n’rollový zvuk klasického rocku.
Každá skladba má příběh
Velkou výhodou nové desky jsou krom hudební propracovanosti i texty písní. Od příjemných letních popěvků, přes politické kritiky, kritiku šikany až po romantickou Amsterdam, kapela si s novými skladbami dala opravdu záležet a každá z nich vypráví svůj příběh, který si k vám ihned najde cestu.
Někdo by mohl namítat, že nová deska působí jaksi nesoudržně, avšak právě velké improvizování a netradiční míchání prvků, které se k sobě na první poslech nehodí, nakonec vykouzlilo zajímavou nabídku opravdu originálních kousků. Příkladem může být například píseň Death Of The American Dream, která začíná jako typický punkový song – rychlý, agresivní s politickým textem. Najednou se však vše změní a píseň končí jako akustická hořko-sladká balada, která kritický protest vystřídá za víru a naději v lepší zítřky.
Kolem dokola se dá o nové desce The Living End říct, že se jedná o velice povedený počin, kde se kapela definitivně vymanila s okovů a předpisů punkové kapely a sází spíše na kreativitu a tradiční rock’n’rollové prvky. Pokud tuto změnu nedokážete přijmout, pak pro vás nová deska bude naprostým zklamáním. Pokud však přistoupíte na myšlenku, že tahle kapela nezapomněla na své kořeny, jenom se vyvinula a místo jednoduchých punkových vypalovaček dala přednost melodičtějšímu klasickému zvuku, pak se vám naskytne velice příjemná podívaná. Za mě je název desky Wunderbar (v překladu „výborná“) opravdu vystihující.
T
he Living End – Wunderbar
Skladby: Don’t Lose It, Not Like The Other Boys, Otherside, Death Of The American Dream, Drop The Needle, Love Won’t Wait, Proton Pill, Amsterdam, Too Young To Die, Wake Up The Vampires, Rat In A Trap
Celkový čas: 37:00 min
Vydavatelství: BMG
Hodnocení: 80 %
