Kodaline na Politics of Living nedostojí vysokým očekáváním

Kodaline - Grape 2018 | Foto: Marie Veselá, MonsterMusic

Jedna z nejpopulárnějších irských kapel Kodaline konečně vydala desku Politics of Living, na kterou se tak dlouho čekalo. U nás ji už za týden uslyšíme rovnou naživo ve Velkém sále Lucerny. Tam bude mít šanci zapůsobit na posluchače, kteří od této novinky čekali trochu více.

Loni v listopadu měla irská skupina přijet do pražské Lucerny v rámci evropského turné. To však odložila právě kvůli nahrávání třetí studiové desky. Ta už měla tou dobou pomalu vycházet, ale Kodaline se rozhodli, že ještě potřebují některé songy přepracovat. Pokud ale zrušíte 26 koncertů, abyste znovu nahráli album, tak samozřejmě vzbudíte oprávněná očekávání.

Čtěte také: Kodaline: Vyhodit někoho z kapely je jako rozchod krát sto

Třetí deska indie-folkové skupiny těmto očekáváním u většiny posluchačů zřejmě nedostojí. Sice je při mnohonásobném poslechu o něco lepší, ale zdaleka nevyvolá podobné emoce jako například debutové album In a Perfect World. Důvodů, proč tomu tak je, by se našlo několik. Tím hlavním je však to, že Kodaline na albu ani trochu nezariskovali a hrají na jistotu. Neuslyšíte zde asi nic, co by aspoň částečně nepřipomínalo skladby stylově podobných kapel, případně starší songy samotných Kodaline. A ty tentokrát prostě tolik nezapůsobí.

Dalším důvodem je bezpochyby mnohem popovější zvuk než na předešlých počinech a také přeprodukovanost. Že se bude jednat o popovější album bylo jasné už od singlu Follow Your Fire, se kterým mají Kodaline mnohem větší šanci prorazit v rádiích a ostatních médiích. S tím pak ovšem souvisí i ta podobnost s jinými skupinami. U Born Again se zamyslíte, jestli náhodou zrovna neposloucháte Maroon 5, a Hell Froze Over zase připomene Imagine Dragons. A pokud jde o přeprodukovanost – Kodaline byli vždy oblíbení pro své akustičtější pojetí muziky, takže plno auto-tunes a zbytečných úprav k „dokonalejší“ podobě písní je v tomto případě spíš na škodu.

Fotoreport: Grape Festival – Walter Schnitzelsson, PSH, Oh Wonder nebo Kodaline, 10. 8. 2018, Piešťany

Samotné desce možná trochu škodí i to, kolik singlů bylo předem vydáno. Dřív, než Politics of Living vůbec spatřilo světlo světa, jsme měli možnost slyšet 6 singlů, tedy půlku celé nahrávky. Koho tyhle skladby neoslovily, tak bude 45 minut poslechu čekat na něco většího. To ale bohužel nepřijde a zklamání se pak zdá o to větší, než kdyby vyšly jen dvě-tři věci.

Na hraně smutku a radosti

Posledním problémem jsou (některé) texty. Hlavně proto, že se už posluchače tolik emocionálně nedotknou. Zatímco první album sršelo frustrací, utrpením a bolestí, která byla prezentována v dokonale melodické a melancholické podobě, která dojala snad každého, Politics of Living se jako by snaží balancovat na hraně smutku a radosti. Kodaline se totiž i v rámci textů chtěli tak trochu zavděčit všem. Některé songy jsou pozitivní a povzbuzující, ve smyslu nevzdávat se a jít dál, a ty fungují na tomto albu dobře.

Například Head Held High je spolu s veselejším beatem rozhodně jedním s nejsvětlejších míst na albu. Depresivnější texty jako Angel, který by měl jako song o skutečné tragické události nejvíce zapůsobit, zní občas až moc na sílu a nepřirozeně. A v případě Worth It je refrén jedním z nejodbytějších od Kodaline vůbec, přestože hudebně jde o možná nejlíbivější track na albu.

Pozitiva můžou ale u věrných fanoušků docela snadno přesvědčit o kvalitě desky. Ta je totiž i přes vše zmiňované překvapivě chytlavá, zejména u tanečnějších melodií jako v případě Hide and Seek, a opravdu snadná na poslech. Politics of Living má však ještě jednu obrovskou výhodu. Bude znít skvěle naživo. Některé songy jsou (nepochybně záměrně) jako dělané pro zpívání publika na koncertech. Například Temple Bar je natolik melodický a textově snadno zapamatovatelný, že jej bude zpívat naživo každý, kdo tuto desku slyšel alespoň jednou. Stejně tak Brother bude při koncertech velkým tahákem, navíc když si na něm fanoušci ujíždějí už více než rok.

Čtěte také: Grape Festival zahájili melancholičtí Oh Wonder a Kodaline

Kodaline se samozřejmě nikdy nesnažili posunovat hranice žánru, ale přece jen je nedostatek osobitosti na Politics of Living až nezdravě znatelný. Možná i proto jsou některé skladby snadno zapomnětlivé a moc posluchače neosloví. Pak je tady ale ještě charismatický hlas Stevea Gariggana, který už sice dobře známe z minulých alb, ale je nutné jej zmínit, protože právě on každý track posunuje o laťku výš. Politics of Living není špatnou deskou. Je pouze jen jasnou sázkou na jistotu a nepokusí se fanoušky nijak překvapit. Překvapit ale může pořádně v koncertním podání, kterého se brzy dočkáme.

Kodaline – Politics of Living

Skladby: Follow Your Fire, Hide and Seek, Angel, Worth It, Shed a Tear, Head Held High, Born Again, I Wouldn’t Be, Don’t Come Around, Brother, Hell Froze Over
Celkový čas: 44:27
Vydavatelství: B-Unique Records

Hodnocení: 65 %


Napište komentář

Václav Pilka
O Václav Pilka 104 Článků
Jsem student kreativního psaní v Praze a hudba je pro mě obrovská část života. Protože ale nikde nehraju, tak o ní alespoň píšu. Žánrově se skoro vůbec nevymezuju, takže mám rád třeba Enter Shikari, Architects, Blink-182, Brand New, Yung Leana nebo The 1975. Vedu mimo jiné i blog o méně znamých kapelách justlisten.cz