Americký bouřlivák, co si našel image v šokování a bílém make-upu, měl mít nový materiál už dávno venku. Nakonec na něj přišla řada až teď a nejeví se to jako nejhorší rozhodnutí. S čím tedy přichází na Heaven Upside Down?
Již před rokem uskupení Marilyna Mansona hlásalo, že nejnovější počin vyjde přesně na Valentýna a ponese název Say 10. V den vydání však bylo ticho po pěšině a několik dalších měsíců poté také. Nezbývalo nic jiného, než čekat. Nakonec se posluchači dočkali, ale neobešlo se to bez menších změn. V první řadě se změnil název ze Say 10 na Heaven Upside Down a termín vydání se posunul až na 6. října letošního roku. Manson se ale jinak nedal nazvat slibotechnou, protože ostatním slibům dostál. Především těm o návratu hudby k nejvlivnějším letům působení.
Kdo zná jeho hudbu z období, kdy vycházely skvosty, jako například Mechanical Animals nebo Antichrist Superstar (alba vycházející v dobách, kdy o dobrou a různorodou hudbu rozhodně nebylo nouze) nemůže být rozhodně zklamaný. Leda by ho štvala až ta přílišná podobnost, která se ani náhodou nedá odepřít. Jestli se už naposledy vydané album The Pale Emperor z roku 2015 přirovnávalo k návratu ke kořenům, tak tohle je naprostá pecka.
Úplně první ukázkou před vydáním celé desky byl song Say 10, a to už před deseti měsíci. Pak následovala ta několikaměsíční nekomentovaná pauza. Say 10 v sobě ale rozhodně nemá ten obrovský potenciál, jako ukázka druhá – WE KNOW WHERE YOU FUCKING LIVE. Sedíte, posloucháte a ani nedutáte, jen si říkáte, jak je to možný – ten zvuk, ta atmosféra. Sebere vás to hned na začátku a už nepustí. Výrazná hudba a do toho ten charakteristický Mansonův křik. Takže celé album může být naprostá pecka nebo vybral jen to nejlepší, co z celého playlistu měl, a to pustil do éteru ještě před vydáním. Přiznejme si, tak to u většiny alb funguje. Tohle však není ten případ.
V naprosto vražedném tempu jede hned pilotní Revelation 12, kde mi zní v určitých pasážích Marilyn jako raněný dinosaurus, což je právě to, co mě na tom baví nejvíc. Zní to totiž naléhavě. Za zmínku stojí i KILL4ME – ta je pátá v pořadí. Má o něco pozvolnější tempo a díky tomu je tak moc melodická a podbarvená elektronikou. Elektronika vlastně hraje důležitou roli během celé stopáže, ale rozhodně tam není navíc. Také jsou již tradičně texty věnovány sexu, drogám a Ježíšovi, tou nehlavnější je určitě Je$u$ cri$i$. Tam si vlastním jménem Brian Warner nebere vůbec servítky. Jednou z pozvolnějších je i Blood Honey, která je dokonale doladěná klavírem. Posluchač může vydechnout, připravit se na konec alba a opět na rychlejší tempo v následující Heaven Upside Down, po které je pojmenované celé CD. To uzavírá konečná Threats Of Romance a už jen tak lehce dojíždí. Opět za doprovodu piána.
Heaven Upside Down se dá v krátkém časovém úseku strašně dobře naposlouchat. Není to ta deska, kterou byste museli slyšet hned několikrát a při prvních posleších čekat, kdy se konečně něco začne objevovat. Už podruhé se vám začne vrývat pod kůži a začnete si pamatovat jednotlivé písničky. Přesně tak by ale dobré album mělo fungovat. Leda byste byli zklamaní, že to zní jako kopie přesně té hudby, s níž před lety šokoval. U Mansona jsme se ale už několikrát mohli přesvědčit, že daleko víc funguje s dokonalou podobností, než když experimentuje. Sto procent by si však zasloužil leda v devadesátkách, kdy s touhle hudbou poprvé přišel, a tak jsem nucena mu něco ubrat. V řadě již desátý počin ani tak nakonec vůbec nezklamal, ba naopak, dost mile překvapil.
Marilyn Manson – Heaven Upside Down
Skladby: Revelation 12, Tattooed in Reverse, We Know Where You Fucking Live, Say10, Kill4Me, Saturnalia, Jesus Crisis, Blood Honey, Heaven Upside Down, Threats of Romance
Celkový čas: 47 min
Vydavatelství: Universal Music
Hodnocení: 85 %
