Finská hudebnice etiopského původu Mirel Wagner přichází s novým počinem When the Cellar Children See the Light of Day. Stále temná a o něco naléhavější.
Mirel Wagner vydala své první album pře dvěma roky a ihned sklidila příznivé ohlasy a pochvalné recenze. Není se čemu divit. Atmosféra, kterou dokáže hudebnice svým výstupem navodit, by se totiž dala krájet. A to vlastně v naprosto skromném, upřímném duchu. Jak už to nicméně bývá dobrým zvykem u umělců, kteří si dobrovolně zvolí ono magické minimum. Naléhavý hlas, akustická kytara, příběh.
Její hudba se pohybuje, chceme-li škatulkovat (chceme, škatulkování je zábava, a projíždíte-li si například hudbě zasvěcený web Last.fm, uvidíte sami, jaká zábava to je), někde mezi hlavičkami doom folk/gloomy folk. Ve spojení s jejím jménem můžete dokonce narazit na výrazy jako Gothic, macabre a jiné věci z ďáblovy zahrádky. Nic z toho být přehnané nemusí, ale taky může. Mirel zrovna nepůsobí jako osobnost, která by si zvolila směr, kterým by se vydala a pak se mu přizpůsobovala. Důležité je, že ve výrazu Já-kytara-příběh je obsažena ona výpověď folkového hudebníka, že při poslechu sami sebe přistihnete odzbrojeného, poslouchacího. A po celou dobu s pocitem, jako by si hudebnice zpívala jen tak sama pro sebe, jako by byla naléhavost naléhavostí dítěte, co si nemá s kým hrát, a tak si jen tak mimochodem před vámi zpívá smutnou písničku.
Když byla tázána německou redakcí hudebního magazínu Rolling Stone, proč tak mladá dívka tvoří tak smutnou hudbu, odpověděla: ,,Myslím, že je trochu jednoduché prohlásit mou hudbu za smutnou. Ano, můžete říct, že texty jsou temné a bizarní, ale pro mě jsou mé písně v první řadě plné touhy. Je v nich naděje, že láska překoná všechno. To, co mi přijde smutné, je bezduchá hudba, která neustále hraje v rádiu, hudba, která je jednoduše produktem. A když v ní není žádný život, není to smutnější než melancholická píseň?”
Takže, můžete zkusit překonat ono dogma letních hitů valících se na nás z radií a obrátit svou pozornost na When the Cellar Children See the Light of Day. A co nám vlastně ono nové album může nabídnout?
Pokud za sebou nemáte poslech prvního alba, připište si všechny výše vyjmenované kvality a bezstarostně uplavte na povedené, potemnělé muzice. Pokud ano, When the Cellar Children See the Light of Day ve vás může probudit hodně rozporuplných pocitů. Původní zastřenost jako by se nalomila, ona nesmělá naléhavost zhrubla a dostala ještě více na kousavosti a hořké ironii. První skladba 1 2 3 4 navazuje v podobném duchu předešlé tvorby, ale všimnete si oné zmíněné kousavosti. V The Dirt překvapí vpád elektrické kytary v polovině už dosti výbojné zpěvaččiny výpovědi, tedy, na její výrazové poměry určitě. Elipsis a Oak Tree nás znovu donutí snít a druhá zmiňovaná mi byla dokonce povědomá. Jestli za to může ono neustálé opakování „dream, dream, sweat dream“ nevím. Nicméně, sen prorůstá celou tvorbou a to můžeme odtušit i z následující In My Father’s House, kde nás vlastní svět ukovaný z bezstarostných vzpomínek může zachránit.
Ačkoliv se to zpočátku nezdá, jiná je i poloha hlasu v prastaře působící Dreamt of A Wave (ano, ano, další snová). Bohužel tady musím upozornit na svou nedůslednost a přiznat se, že jsem i o původu textů nic nezjišťoval. Ona totiž i další the Devil’s Tongue jako by vypadla z arsenálu bluesového dědictví. Nejspíš je to právě ale ono kouzlo, které se jí povedlo na albu vyšlehnout a tím tak smést všechny pochybnosti okolo ztráty autenticity. Ne, Mirel je víc jak autentická, je autentickým hlasem něčeho prastarého, co v hudbě je. Nakonec to tedy vypadá, že problém byl v posluchači, který směr oné změny nezaznamenal. Nicméně, může se po onom rozšifrování nechat neméně kvalitním podnětným zbytkem alba unést až k jeho konci. U poslední Goodnight vás může napadnout ještě jedna, prozaičtější věc. Že autorka, podobně jako všichni ostatní, stárne, nabývá nové zkušenosti a s tím se i mění. Posluchač si ale často těchto změn nevšimne, a někdy ani nemůže. Jednoduše není oním hudebníkem, pro kterého je tvořená hudba výrazem oné změny-pohybu.
Ať tak či onak, When the Cellar Children See the Light of Day náročnější posluchače potěší, ne-li nadchne. Čas jeho poslechem určitě neztratíte (a ještě si navíc u na kost osekané angličtiny můžete honit triko, bůhví jak nejste jazyka znalý).
Mirel Wagner – When the Cellar Children See the Light of Day
Skladby: 1 2 3 4, The Dirt, Elipsis, Oak Tree, In My Father’s house, Dreamt of A Wave, The Devil’s Tongue, What Love Looks Like, Taller Than Tall Trees, Goodnight
Celkový čas: 30:44
Vydavatel: Sub Pop
Hodnocení: 85%
