Neck Deep s The Peace and the Panic zachraňují pop-punk

Neck Deep | Zdroj: facebook.com

Neck Deep jsou v současnosti nejúspěšnější mladou pop-punkovou kapelou. Nové album The Peace And The Panic je toho jasným důkazem a nabídne vše, co fanoušci pop-punku milují. Přesto se deska nese ve značně depresivnějším a vyspělejším duchu, než na jaký jsme u Neck Deep byli zvyklí.

S pop-punkem je to v posledních letech jako na horské dráze. Zatímco spousta velikánů jako Blink-182, Green Day nebo Sum-41 se s novými povedenými deskami snažili vrátit pop-punk na vrchol, jako tomu bylo před deseti lety, jejich kolegové AFI nebo Good Charlotte na nových deskách spíše potvrzovali, že již nemají, co nového nabídnout. Mladší generace v podobě kapel, jako Paramore, Simple Plan nebo All Time Low, potom na pop-punk úplně zanevřela a začala produkovat pop, kde po kdysi chytlavých kytarách nezbylo téměř ani stopy.

Záchrana přišla v podobě britské formace Neck Deep, která se během posledních pěti let stala doslova fenoménem. V pořadí již třetí deska s názvem The Peace And The Panic nabídne vše, co fanoušci pop-punku vždy milovali a co se bohužel z tvorby ostatních kapel v posledních letech vytrácelo – chytlavé kytarové riffy ve stylu New Found Glory, epické refrény ve stylu Green Day i chytlavost a zpěvnost rané tvorby Simple Plan.

Přesto, že se kapela nechala naplno inspirovat svými idoly z minulého desetiletí, však novinka rozhodně není jen nějakou nostalgickou nahrávkou. Na rozdíl od předchozí Life’s Not Out To Get You z roku 2015 se nese v daleko vážnějším a vyspělejším duchu a nedá se označit jako tuctová hardcorově nebo pop-punkově znějící deska.

Důvod pro to je ten, že od vydání minulé desky prošla kapela opravdu těžkým obdobím. Od odchodu kytaristy Lloyda Robertse z důvodu obvinění ze sexuálního obtěžování nezletilé fanynky, přes ztrátu otce frontmana Bena Barlowa (19 Seventy Somethin‘) až po smrt přátel při autonehodě (Wish You Were Here), všechny tyto události přinutily kapelu totálně přehodnotit svůj pohled na svět.

Psaní nových písní tudíž fungovalo jako terapie a krom tragických osobních událostí, depresí a úzkosti se nové album zabývá například i politikou (Happy Judgement Day). „Chtěl jsem psát o něčem, co je důležité a co lidi přinutí se zajímat o správné věci a dívat se na sebe více kriticky spíše než jen brát drogy a být na Snapchatu,“ okomentoval novou desku frontman Ban Barlow.

Přes všechna ta negativní témata však nové album propaguje především myšlenku to nevzdávat a vytěžit ze života maximum, jak dokazuje například skladba Parachute nebo závěrečná Where Do We Go When We Go.

The Peace And The Panic přináší jak chytlavost, hravost a energičnost, která je pro pop-punk tak důležitá, tak i vážnost, empatii a dobré texty, díky kterým deska nepůsobí tuctově a lacině. Neck Deep dokázali vzít to nejlepší z odkazu svých předchůdců a naservírovat to v novém, moderním pojetí, s kterým dobývají svět, a jejich nová deska je toho jasným důkazem.

Neck Deep – The Peace And The Panic

Skladby: Motion Sickness, Happy Judgement Day, The Grand Delusion, Parachute, In Bloom, Don’t Wait, Critical Mistake, Wish You Were Here, Heavy Lies, 19 Seventy Sumthin’, Where Do We Go When We Go
Celkový čas: 39:34 min
Vydavatelství: Hopeless Records
Hodnocení: 95 %


Napište komentář

David Fischböck
O David Fischböck 94 Článků
Bydlím v Českém Krumlově. Studuji anglický a německý jazyk na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Miluju hudbu a hraju na kytaru. Moje nejoblíbenější kapely jsou: Green Day, Blink - 182, AFI, Placebo, MCR, Fall Out Boy...