Noel a Liam Gallagherovi netvoří slavné Oasis už skoro deset let. Na konci loňského roku nezávisle na sobě vydali nové desky a v obou dvou případech lze říct, že se jedná o dobře odvedenou práci. Tentokrát se ale zaměříme na Noela a jeho nejnovější hudební přírůstek.
Noel Gallagher’s High Flying Birds má na svém pomyslném účtě už tři sólová alba. To poslední vyšlo pod jménem Who Built The Moon? na konci listopadu 2017 a na všech možných serverech si zatím vysloužilo vždy jen kladné hodnocení. Desku společně s lídrem produkoval severoirský hudebník David Holmes. Navíc jde o první počin, na kterém už neúčinkuje bubeník Jeremy Stacey a kytarista Tim Smith. Ti byli nahrazeni Chrisem Sharrockem a Gemem Archem, s nimiž se Gallagher zná už z vlivných dob Oasis.
Nejnovější počin se skládá dohromady z dvanácti kousků včetně pilotní skoro instrumentálky s pouhými popěvky, která ale dokonale navozuje atmosféru a chuť k celkovému poslechu. Už zpočátku zjistíte, že je z toho cítit obrovská chuť zkoušet něco nového a hrát, zatím pro něj, neprobádané styly. I tak ale celá nahrávka zní velice celistvě a nevadí tomu ani fakt, že Noel byl vždy spíš silnější skrz samotné skládání hudby a textů než přes zpěv.
Pokud máme vypíchnout úplnou jedničku, je to bez debat Holy Mountain, která prostě chytne a už nepustí – hlavně díky své energičnosti. Navíc vznikla za pomoci varhan, za nimiž se usadil hostující Paul Weller. Pustíte ji jednou a poté už se takřka budete hodně nutit k tomu nepustit si ji znovu a znovu. Je roztančená, takže se i nachytáte, jak se pohupujete v bocích. Je melodicky neskutečně pozitivně naladěná a popěvky společně s rytmickým potleskem celý efekt ještě zněkolikanásobí.
Následující Keep On Reaching vystupuje z řad nudnosti především gospelovým doprovodem a nádechem osmdesátek. It‘s Beautiful World vám naopak svou elektronikou může přijít snová až nostalgicky laděná. Následující She Taught Me How to Fly dokonale navazuje na předešlou skladbu, je však o větší ždibec víc taneční a rozjetější, jedná se o druhou z nejsilnějších nahrávek na celé desce.
Black & White Sunshine se naopak vrací k rockovějšímu stylu s lehkou kytarovou linkou. Mimo prvotní instrumentální skladbu zde najdeme ještě další dvě – Interlude (Wednesday Part 1) a End Credits (Wednesday Part 2). Obě dvě zpomalují celkové tempo a zase o něco víc navozují klidnější rozpoložení, ale jsou až v druhé polovině celkové stopáže, a tak se na samý konec hodí. Počin uzavírá Dead In The Water nahraná živě.
Pokud nebudete věnovat pozornost jednotlivým písním, zjistíte, že většina se vám slévá dohromady. Měla jsem osobně ten samý problém. Jestliže se ale na ně jednotlivě zaměříte a opravdu je budete poslouchat, najdete ty silné stránky a opravdu jich tam není málo – ať už se jedná o hudební experimentování a otevírání se novým stylům a nebo celistvost. Vše vyjmenované totiž opravdu funguje.
Dokonce odpustíte i to, že se místy vokály v hudbě ztrácí a nejsou tak výrazné, jak by mohly být. Jestli i fandíte hudbě, kterou si můžete pustit při nějaké činnosti bez toho, aby vás rušila, budete nadšení stejně jako já.
Noel Gallagher’s High Flying Birds – Who Built The Moon?
Skladby: Fort Knox, Holy Mountain, Keep On Reaching, It’s A Beautiful World, She Taught Me How to Fly, Be Careful What You Wish For, Black & White Sunshine, Interlude (Wednesday Part 1), If Love Is The Law, The Man Who Built The Moon, End Credits (Wednesday Part 2), Dead In The Water – LIVE
Celkový čas: 48 min
Vydavatelství: Sour Mash Records
Hodnocení: 80 %
