Kdo zná norskou kapelu Leprous, zpravidla si ji automaticky spojí s jejím zpěvákem Einarem Solbergem, jenž proslul svým vysokým a neobyčejně procítěným vokálem. V žádném případě však nejde o kapelu jednoho muže, neboť Solbergův hlas se perfektně doplňuje se zbytkem skupiny, kterou jinak tvoří výjimečně nadaní muzikanti. Leprous letos slaví dvacet let své existence a přinesli novou řadovou desku s názvem Aphelion.
Obal desky Aphelion zobrazuje pyramidu uprostřed norských hor a svou jemností i surreálností zdařile vábí všechny milovníky křehkého a náladotvorného progresivního rocku, jehož jsou Leprous čelními představiteli. I tentokrát je na nich sympatické to, že dokáží posluchači předat mnoho emočních zážitků, aniž by se při tom vyžívali v sáhodlouhých monumentálních kompozicích a onanistických sólech. I s kratším písňovým formátem však nabízí mnoho oslnivých instrumentálních výkonů – všichni hudebníci v nich však znějí nanejvýš přirozeně a lidsky. Nemají tendenci se předvádět, místo toho poctivě slouží celkovému hudebnímu zážitku. Zároveň oproti předchozím deskám kapela ubrala na žalu a smutku a přidala i špetku radosti, naděje, lásky a smíření. To je po starších počinech příjemným osvěžením, neboť člověk konečně nemá tendenci celý poslech desky od Leprous strávit v slzách.
Čtěte také: Wolves in the Throne Room do studia opět přinesli kus washingtonských lesů
Leprous mají kromě bohatého vnitřního světa rovněž vysoce rozvinutou schopnost komponovat nápadité skladby. Jejich fantazie je ohromující i vzhledem k tomu, že desky vydávají poměrně často – pravidelně každé dva roky. Nemotají se ve skladatelských bludných kruzích a ani se neopakují. S každou skladbou přicházejí poměrně neotřelé motivy i originální postupy, jak danou skladbu vystupňovat a dospět na dynamický i emocionální vrchol. Rovněž sám zpěvák Einar Solberg dokáže do písně snad vždy přinést něco nového, což je obdivuhodné už proto, že jeho hlas je sice krásný a intonačně nanejvýš přesný, drží se však (cynicky řečeno) stále ve stejných polohách vysokého truchlivého kvílení.
Čtěte také: Cult of Luna na albu “The Raging River” představují znamenitou směs atmosféry a virtuozity
Je lehké přirovnat hudební styl Leprous ke známým firmám typu Radiohead nebo Porcupine Tree, z jejich hudby je však cítit veliká tvůrčí svoboda, v rámci progresivního rocku značně osobitý přístup i nekonečný zápal pro zkoušení nových cest a přístupů. Každou další deskou jen utvrzují své nezpochybnitelné místo v progresivní extralize. Ani desce Aphelion nelze v podstatě nic vytknout a bezpochyby ji ocení snad každý posluchač inteligentní, do detailu promyšlené a na emoce bohaté muziky.
Leprous – Aphelion
Skladby: Running Low, Out of Here, Silhouette, All the Moments, Have You Ever?, The Silent Revelation, The Shadow Side, On Hold, Castaway Angels, Nighttime Disguise
Celkový čas: 56:10 min
Vydavatelství: InsideOut Records
Hodnocení: 85 %
