Americká zpěvačka Lana Del Rey vždy uměla zaujmout svou hudbou i osobností. Je však možné, že s šestou deskou Norman Fucking Rockwell! už jejímu kouzlu nadobro odzvonilo?
Elizabeth Grant, známá pod uměleckým jménem Lana Del Rey, okolo sebe zvládla za posledních sedm let své kariéry vytvořit celosvětový kult uctívání. Její písně jsou, a vždy byly, upřímné, plné surových pocitů a přesvědčení, které by ne každý umělec byl ochoten veřejně přiznat. Ač Grant vydala několik kratších nahrávek pod svým pravým jménem, největší boom jí přinesl singl Video Games, jenž se objevil na debutovém albu Born To Die již pod stávajícím uměleckým jménem. Tato píseň se stala hitem všech komerčních rádií, stejně jako později i Cedricem Gervais zremixovaná verze Summertime Sadness.
Čtěte také: Lana Del Rey na jaře vyráží na evropské tour k nové desce. Českou republiku bohužel mine
Po Born To Die přišlo ještě úspěšné EP Paradise, to se dočkalo i vlastního krátkého filmu. Další dvě desky Ultraviolence a Honeymoon vyšly lehce v ústraní mimo hlavní popově poblázněnou scénu. To však Laně vůbec neublížilo, protože jí jedna deska zajistila dostatečně početný dav fanoušků, jenž má ve své obsesi a věrnosti podobu jen u hvězd jako jsou Justin Bieber nebo Billie Eilish a byl tak schopen ignorovat všechny nedostatky alb následujících.
Deska Lust For Life byla pro Lanu Del Rey novým dechem. Poprvé v kariéře se rozhodla přizvat ke svým písním hostující umělce, a protože se tam objevili zástupci hip-hopu a R’n’B The Weeknd a A$AP Rocky, vzbudila v hudbě nový styl, který byl velmi osvěžující a sliboval do budoucnosti velké věci.
Recenze: Lana Del Rey na Lust For Life touží po životě a neztrácí na síle
Aktuální album Norman Fucking Rockwell! tento výhled ani při největším optimismu nenaplnil, spíše jej absolutně pohřbil. Deska o čtrnácti písních, z nichž šest vyšlo předem jako singly, trvajících dohromady něco přes hodinu, je nezajímavá a téměř působí jako jedna nekončící píseň, která je unavená sama sebou natolik, že snad ani nedokáže skončit. Každý si zde najde jeden, či dva tracky, které z řady vystupují – nejpravděpodobněji asi Doin’ Time či titulní píseň Norman fucking Rockwell, kompletní dojem však zůstává naprosto stejný.
Monotónnost desky podporuje i to, že ji znovu odzpívává celou sama bez jakékoli pomoci jiného kolegy, která ji na poslední desce tolik hnala dopředu. Nyní je otázkou, zda bylo cílem Lany Del Rey nahrát extrémně melancholickou a utlumenou desku, či už éře její přelomové tvorby odzvonilo a nemá co dále nabídnout. Snad nás někdy v budoucnu přesvědčí o tom, že první varianta je ta správná – třeba hned na desce White Hot Forever, jejíž vydání je dle oznámení naplánováno na příští rok.
Lana Del Rey – Norman Fucking Rockwell!
Skladby: Norman fucking Rockwell, Mariners Apartment Complex, Venice Bitch, Fuck it I love you, Doin’ Time, Love song, Cinammon Girl, How to disappear, California, The Next Best American Record, The greatest, Bartender, Happiness is a butterfly, hope is a dangerous thing for a woman like me to have – but I have it
Celkový čas: 67 min
Vydavatelství: Universal Music
Hodnocení: 45 %
