Kryštof označují desku Srdcebeat jako svou vůbec nejlepší, ale také jako nový start nových Kryštof. Už deska Inzerát vyzařovala určitý potenciál a podle Krajčových slov zvedla laťku do závratných výšin, které bylo hodně těžké pokořit. Podařilo se jim to?
Slova ‚‚Srdcebeat‘‘ a ‚‚světové‘‘ se od vydání desky stala synonymy. Že je nejnovější počin opravdu světový tvrdí o sobě sami Kryštof i jejich hodnotitelé. No a ani my to slovo nemůžeme nepoužít, protože zejména titulka Srdcebeat má opravdu sound, který drží jiné, zahraniční kapely na žebříčcích těch nejsledovanějších hitparád. Zřejmě to mají za následek především američtí producenti, kteří, stejně jako u Inzerátu, přiložili i nyní ruce k dílu. A je to znát. Především v hravých beatech a melodiích, které prostě pasují do drátů rozhlasových přijímačů. Trochu takovým nepovedeným pokusem je hned úvodní písnička Každé ráno, která více než album otevírá, jej zavírá. Ale prostě popěvek ‚‚Můj srdcebeat, jen pro tebe nechám znít‘‘ a typický sampl z hlavy nedostanete, i kdybyste byli odpůrci této ostravské party sebevíc. Ono ani není divu, protože tahle skladba válcuje posluchače rádia už asi čtyři měsíce.
Novinkou na albu jsou rozhodně velké bubny, tzv. kotle, do kterých to Kryštof třískají neustále vyjma snad dvou nebo tří písniček. No, jestli tohle dělají všechny světové kapely, tak budiž. Ale ono to po chvíli začne působit dojmem, že se trochu snaží vyrovnat britským Coldplay (jako třeba v písni Mou vinou), o nichž víme, že jsou velkými idoly Krajča a jeho party. Ale Kryštof jsou to pořád. Klasické romantické, až surrealistické texty zpívané Krajčovinou a vyrovnaný podíl zvuku trubek a saxofonů neupouští od kapely, jak jsme ji dosud znali. Asi typickou skladbou je song Otázky. Srdcebeat hostil pouze jednoho hosta a tím byla zpěvačka Lenny, která doprovodila zpěv při skladbě Přiznání. A to česky! Přiznejme si ale, že jejímu chrapláku prostě angličtina sluší více.
Čtěte také: Kryštof mají velké plány a fanoušci se mají nač těšit
Deset písniček projedete jako po másle, dobře se doplňují a celek tvoří komplexně vyrovnaný počin, na kterém nechybí různé hrátky, jak se zpěvákovým hlasem (řev v písničce Invaze), který ukazuje zase svoje další hranice tak i kapely. Snad jen Evžen Hofman si na Srdcebeatu kromě výjimek hraje někde smutně v koutě a dává přednost ostatním kolegům. Stejně jako na Inzerátu (písnička Cesta) je nejlepší kus z alba opět na konci. Řeč je o skladbě Ty a já, která prostě hraje vyrovnaně, vyspěle a není pochyb, že (nejen) nejedné fanynce způsobí explozi emocí. ‚‚Protože ty a já jsme jedno, ze dvou částí…‘‘ musí fungovat stejně jako to bytí srdce, stejně jako ten srdcebeat.
V pořadí sedmá deska Srdcebeat je prostě pestrá, čilá plná skvělých chvílí i menších omylů. Pokořilo laťku Inzerátu? Je tedy nejlepší? Možná kdyby se udělala rozsáhlá bestofka, písničky ze Srdcebeatu by tam opravdu zaujímaly tu největší část. Album je tedy především takové, jaké kapela před vydáním avizovala, a které jsme tedy zhruba tak mohli očekávat. Snad škoda, že Richard Krajčo nesvěřil ještě kousek svého břemena nějakému dalšímu hostovi, aby bylo album ještě o něco pestřejší. Asi nejdůležitějším aspektem je ale to, že ačkoliv jde zpěvák v mnoha případech za své hlasové hranice, stejnou neošizenou kvalitu můžeme očekávat i na jejich koncertech.
Kryštof – Srdcebeat
Skladby: Každé ráno, Srdcebeat, Tak pojď hledat břeh, Přiznání, Otázky, Vysněnokrajina, Toužím, Mou vinou, Invaze, Ty a já
Celková čas: 41:20
Vydavatel: Universal Music
Hodnocení: 80%
