Hradečtí The Atavists přivedli na svět nové album a nabízí na něm svou, již z předchozího alba známou, živelnou energii. Tu ale tentokrát přetvořili v něco jiného, než jsme zvyklí. Popadli totiž svůj typický sound, vytáhli ho ze staré zaprášené garáže, vyčistili ho, zmodernizovali a skamarádili ho s popem. A tak vzniklo Lo-Fi Life. Nebo to teda alespoň takhle zní.
Zatímco u alba Bad Times jste klidně mohli pustit nějaké části svým rodičům s tím, že jste objevili zapomenutou nedoceněnou kapelu ze šedesátek nebo sedmdesátek, u Lo-Fi Life by vám to asi jen tak neprošlo. Sice se na něm taky vyskytují prvky klasického rocku, mísí se však s moderními efekty, a dokonce i se zdánlivě nesourodým popem. The Atavists tak vytvořili zajímavou syntézu evokující dva protikladné pocity. První se opakuje s každou skladbou a napovídá, že vám to něco známého připomíná, druhý však ujišťuje, že jste nic takového nikdy před tím neslyšeli.
Skladby jsou nepředvídatelné a dynamické. Co začíná pomalu, to se náhle zrychlí a pak třeba zase zpomalí. Podle téhle šablony vznikla i skladba otvírající celé album Beat My Heart Out. Ta taky krásně demonstruje, jak umí The Atavists mixovat žánry. Dá se tam najít rock a pop, klasický pop rock to ale není. Je tam toho totiž mnohem víc. Hlavní je ale jedno, je to popově chytlavé, ale přesto tam vynikne virtuózní kytarové sólo. A takhle se dá pomocí jedné písně popsat celé Lo-Fi Life.
Ani u Wrong a Sell Your Car se nemusíte bát monotónního střídání sloky s refrénem. Změna přijde příhodně až u skladby Changes, která stereotypním střídáním sice trochu zavání, rychle však překvapí nečekanou pauzou nebo závěrem, který působí, že se ještě rozjede, ale najednou to prostě skončí.
No More přináší trochu odpočinek od nevšedností a rozjíždí se v rytmu punk rocku. Do šedesátek se pak trochu vrací Waiting for You, která je sice klidná, i tak ale vyzývá minimálně k pohupování se v bocích. Od Dancing Queen pak rozhodně nečekejte cover na známou píseň od Abby, můžete se však spolehnout, že je tahle skladba minimálně stejně chytlavá jako její švédská melodie a stejně tak nenechá na parketu nikoho v klidu.
Hned následující song nese název Florida Man. The Atavists se tak nejspíš pojistili proti možnosti nařknutí z genderové nekorektnosti. Navíc se pod tímhle názvem skrývá skvělý našlápnutý nářez, který posluchače připraví na bluesovo rock’n’rollový song One of My Kind, který okamžitě posluchači rozproudí krev a následně překvapí zklidněnou mezihrou.
Lofi Life je naproti tomu oddychovou letní záležitostí. Chybí k ní jen sluníčko a vychlazený koktejl. Stranger je pak jakýsi mix stylu Rage Against The Machine a zpěvové linky místy připomínající Welcome to My Nightmare od Alice Coopera. To však neznamená, že by tahle skladba nebyla vydařená. Celkově je totiž i s refrénem a šíleným sólem vlastně typicky „atavistská“.
Stranger však není jediným songem, který něco připomíná. Už začátek C Side se totiž nápadně podobá refrénu skladby Young Folks od Peter Bjorn And John – jde opravdu jen o detail, který buď nebyl zamýšlen vůbec, nebo mohl být projevem úcty k tomuto švédskému uskupení.
Celkově se dá asi v Lo-Fi Life najít lecco povědomého, na druhou stranu v té změti žánrů a zajímavých zvuků, se to lehce ztratí a možná právě proto to celkově zní tak geniálně.
The Atavists- Lo-Fi Life
Skladby: Beat My Heart Out, Wrong, Sell Your Car, Changes, No More, Waiting For You, Dancing Queen, Florida Man, One of My Kind, Lofi Life, Stranger, C Side
Celkový čas: 39 minut
Vydavatelství: BigBoss
Hodnocení: 85 %
