Angličan a Jamajčan v Praze: Sting a Shaggy se ve Foru Karlín dokonale doplňovali

Sting & Shaggy | Zdroj: Live Nation

„Be yourself no matter what they say.“ To se zpívá ve Stingově Englishman In New York, a přesně toho se taky Sting i jeho jamajský parťák Shaggy drží. A ohromně jim to vychází. Ukázali to nejen na společném albu 44/876, ale potvrzují to také na právě probíhajícím stejnojmenném turné, jehož součástí byla i Česká republika. Společně ve Foru Karlín působili tak přirozeně a uvolněně, že dvě hodiny rázem utekly jako voda.

Symbiózu new wave a reggae předvedli v pražském Foru Karlín dva umělci, jejichž spojení vyvolalo rozruch, ale následně i údiv nad tím, jak jim to skvěle funguje. Angličanovi s Jamajčanem to zkrátka dohromady klape a ukázali to hned úvodní skladbou Englishman in New York, při které dostalo publikum jasnou indicii o tom, jak bude celý večer probíhat. Sting a Shaggy totiž na pódiu nestáli jako dvě individuality, ale jako jedno dokonale funkční těleso, na které se můžete spolehnout, i když je utvořené ze dvou zcela rozdílných částí. Jedna je ledově klidná a upoutává svým charismatem, druhá pobíhá jak kapka rtuti a srší energií na všechny strany.

Čtěte také: Sting nestojí na místě ani po desítkách let rozmanité kariéry

Stingova skladba ale – stejně jako všechny následující – patřila oběma, Shaggy navíc zpíval, že je Jamajčan v New Yorku a názorně to potvrdil i vlajkou. A ať pak už večer hráli cokoliv, nikdy stage neovládl jen jeden z nich. V setlistu byly samozřejmě společné skladby z alba jako třeba stejnojmenná 44/876 nebo Morning is Coming, ale nezapomnělo se ani na kapelu The Police a její Every Little Thing She Does Is Magic.

A i když se reggae písně ze společného alba nepravidelně střídaly se Stingovými hity, nepůsobilo to vůbec nekonzistentně. Reggae nádech mělo totiž všechno. U Love Is the Seventh Wave se třeba Sting věnoval v klidu své base a zpěvu a Shaggy u toho roztleskával a rozhýbával publikum, které se do natěsnaného sálu sice převážně nepřišlo hýbat, ale zkrátka nemělo na vybranou. A třeba u Message in a Bottle k tomu Shaggy ani nebyl potřeba.

Kdo se ale rozhýbal, toho zase rychle zklidnil ploužák Fields of Gold, který asi nikdy neomrzí a rozhodně nebyl jediným zamilovaným songem. Kromě populární Don’t Make Me Wait z 44/876 totiž Shaggy přispěl třeba svým hitem Angel.

A aby Sting jen nestál s basou za mikrofonem a Shaggy kolem něj neběhal hýbajíc u toho svůdně pánví, přišli tihle dva pánové s malou scénkou. Ta ilustrovala píseň Crooked Tree, při níž Shaggy v roli soudce v celé parádě i s parukou promlouvá ke Stingovi v pruhovaném tričku, tluče soudcovským kladívkem do rytmu a taky si do toho trochu trsne.

Samozřejmě dál nechyběly klasiky jako například Shape of My Heart, Walking on The Moon nebo So Lonely, která byla kromě Shaggyho roztleskávání a rozezpívávání davu proložena i songem Strength of a Woman. Pak se Shaggy se svou pánví pořádně rozjel v Hey Sexy Lady, ale nechal si ještě energii pro povedený mashup jeho Boombastic a Roxanne od The Police.

Přídavek pak kromě Shaggyho It Wasn’t Me patřil megahitům Desert Rose a Every Breath You Take, do které se oba pustili tak, že to vypadalo, že nikdy neskončí. A nikdo ani nechtěl, aby skončila. Dokonalost té chvíle byla totiž jen zlomkem dokonalosti celého večera.

Proto si diváci vytleskali i druhý přídavek. Ten začal Shaggyho obrovským poděkováním, za to jak skvělým publikem Češi byli. A protože byli tak šikovní, dostali fanoušci jako odměnu Stinga s akustickou kytarou, na kterou si ve Fragile dokonce střihl parádní sólo.

Sting tedy na loňském Metronome Festivalu (report si připomeňte zde) nejen nelhal, že se brzy vrátí, ale vrátil se stejně skvělý, stejně charismatický a nic z toho mu neubral ani energický Jamajčan Shaggy. Ten to spíš všechno jenom okořenil. Dokázal to ale tak, že původní chuť zůstala a navíc se s tou novou skvěle doplnily.


Napište komentář

Veronika Sodomová
O Veronika Sodomová 154 Článků
Holka z Vyškova, která strávila pubertu v knížkách o rockových hvězdách s vidinou toho, že jednou bude na jejich místě. Po čase se však střetla s tvrdou realitou a zjistila, že to nebude tak snadné, tak teď o těch hvězdách aspoň píše. Na tvrdý rock stále a nikdy nedá dopustit a považuje ho za lék na všechny chmury. jen se pořád nemůže rozhodnout, jestli má radši kluby nebo festivaly.