Praha má za sebou další veleočekávaný koncert. Tento týden v pondělí zažil Lucerna Music Bar českou premiéru Peta Dohertyho a jeho kapely Babyshambles. Byla úspěšná?! Toť otázka.
Jen těžko odhadnout, jak by asi dopadl test spokojenosti účastníků předvánočního dýchánku s Petem Dohertym a jeho (stále) křovím Babyshambles. Jejich vystoupení v Lucerně se neslo ve znamení značně rozporuplných pocitů. Bezprostředně po koncertu bylo možné odposlechnout nejširší spektrum reakcí, které se pohybovaly od naprostého zklamání až po euforické výlevy doprovázené slovy jako ,,lepší koncert Praha letos nezažila” a podobně. Názory se lišily úměrně zejména tomu, jakou váhu kdo přikládá fenoménu Peta Dohertyho. Osobnost frontmana Babyshambles vás buď strhne na jeho stranu a spolu s ním i na stranu kapely, anebo vás spolehlivě odpudí. Nic jiného mezi tím není.
Bez ohledu na to, zda lze koncert označit jako úspěch či neúspěch, všichni, kdo byli v Lucerně se určitě shodnou na jedné věci – premiéra Babyshambles v Praze byla žalostně krátká. Na vstupence z předprodeje se dočtete, že koncert stál bezmála osm set korun českých a že měl začínat v osm hodin večer. Kdo čekal, že se mu za tuhle nemalou částku (poté, co se ohlášená hodina startu posunula z osmé na půl desátou), dostane odměny v podobě alespoň průměrné předkapely a následné jízdy s Babyshambles, při které se člověk zahřeje dost na to, aby neumrznul při čekání na noční tramvaj, šeredně se mýlil. Chlapci z Babyshambles ze sebe vyždímali vystoupení, které netrvalo víc jak hodinu, a to včetně přijímání darů, čtení dopisů od fanoušků a závěrečné vyvolávačky. Nespokojenci tenhle fakt sice museli kvitovat vyloženě s povděkem, pro zbytek návštěvníků (zejména těch platících) však musel znamenat velké zklamání.
Je až s podivem, kolik lidí Babyshambes zvedli od telky, kompu, facebooku a přivedli do Lucerny. Už kolem sedmé večer se před klubem utvořila fronta, která sahala zhruba do míst, kde ještě nedávno stávaly stánky s klobásami, a polevovala jen hodně pozvolna. Fronta o věkovém průměru nepřesahujícím dvacet a něco připomínala dav školáků seřazených při čekání k odjezdu na školní výlet, pilo se v ní pivo, hulila se tráva a mohli jste v ní potrénovat několik světových jazyků. Pokud se Lucerna při koncertu Girls Against Boys předcházející večer ptala, kde vězí všichni ti indie kids, dostalo se jí odpovědi!
Opožděný start koncertu nicméně neublížil, naopak se ukázal být jedině ku prospěchu věci. Kolem půl desáté večer Lucerna teprve stačila pobrat poslední příchozí. Babyshlambles začali hrát krátce nato. Musí se uznat, že o co déle na sebe Babyshambles nechali čekat, o to intenzivnější byl jejich rozjezd. Hned na úvod do fanoušků, mezi nimiž nechybělo ani pár víc nebo méně nepovedených dvojníků Peta Dohertyho, vypálili jeden z jejich nejchytlavějších songů Delivery. The wow effect, který se vzápětí dostavil, byl nekompromisní. Vydechnout fanoušky nenechala ani sada best of Babyshambles, která po Delivery následovala. Na přeskáčku zazněl mix hitovek ze všech tří studiovek, které zatím Babyshambles vydali, včetně Nothing Comes to Nothing, pilotního singlu k aktuálnímu Sequel to the Prequel. To vše doprovázeno sborovým zpěvem davu a hecováním Dohertyho.
Petovi není potřeba říkat dvakrát, už během prvních pár úvodních songů se stačil dostatečně uvolnit, odhodil svoje námořnické triko a začal se předvádět. Dorážel na lidi v předních řadách, a co chvíli udělal nějaký ten výpad mezi ně. Párkrát to vypadalo, že slabší jedinci to možná neunesou (přeci jen Doherty není zase takový rachitik, jak působí na promo fotkách), v takových situacích pak musely zasáhnout profesionálně vycvičené gorily, které Dohertyho z publika, zažívajícího při každém kontaktu s ním skupinový orgasmus, vší silou zase rychle vytáhly.
V podobném duchu se pak odvíjel i další průběh koncertu, i když následující třicetiminutovka v porovnání se silným úvodem o něco zaostávala. Babyshambles si totiž hned ze začátku sáhli do zlatého fondu, Pete vytáhl největší esa z rukávu a to bylo důvodem, proč prostřední část show jaksi postrádala gradaci. Navíc, kdo měl v pondělí večer uši a oči na svém místě, začal si po vstřebání prvních dojmů nutně uvědomovat slabiny Babyshambles. A že jich nebylo málo! Kámen úrazu číslo jedna byl repertoár. Nikdo nemůže Babyshambles vytknout, že by neuměli složit kvalitní song, který se dobře poslouchá, byť se jedná o více nebo méně zdařilé recyklace něčeho, co už jste milionkrát slyšeli. Bohužel ze všech jejich desek je cítit značná nevyrovnanost. Jen málo co dosahuje hitovosti jako třeba pecky You Talk, Love You But You Are Green nebo I Wish. Zatímco při poslechu ze sluchátek to možná tolik nevyzní, naživo stačí jen chvilka, abyste si přestali být jistí, jestli už dohráli song a začali hrát další, nebo jestli jde jenom o jeden velký kolovrátek jménem Babyshambles, který vám zní v hlavě furt dokola. Co song, to maximálně dvě tři minuty délky, stejné tempo, stejný rytmus, melodičnost se často vytrácí! S tím souvisí i kámen úrazu číslo dvě, a to je muzikantská zručnost kapely. Pokud máte v kapele bubeníka, který co chvíli máchne vedle a kytaristu, který zrovna neoplývá nejsebejistějším projevem, je jasné, že vaše live performance velké terno nebude. Přidáme-li k tomu zvukaře, který se chtěl Babyshambles nejspíš za něco strašného pomstít, je to průser, který se dá překlenout jedině tím, že se očima přilepíte na Dohertyho a budete čekat, kdy už konečně zahrají váš oblíbený song.
S největšími peckami The Blinding a Fuck Forever se Babyshambes ale vytasili až v samém závěru poté, co si je fanoušci po krátké pauze vytleskali a vyvolali zpátky na stage. Dlužno říct, že to byl od Babyshambles hodně poctivý přídavek, kterým v publiku sadisticky vzedmuli vlnu očekávání další zábavy. Ta už však bohužel nepřišla.
Sice se říká, že v nejlepším se má přestat, ale takhle rychlý konec asi nikdo nečekal. Ve tvářích fanoušků se zračilo zklamání. Kdyby za obdobných okolností skončil koncert jiné kapely, dost pravděpodobně by se u fanoušků definitivně odepsala, nebo by se minimálně setkala s nekompromisním vypískáním. Jelikož ale nešlo o ledajakou kapelu, nýbrž o Babyshambles, celá Lucerma místo toho přimhouřila oko a řekla si, že všichni koneckonců vlastně můžou být rádi, že se koncert vůbec odehrál (jedno jak). Síla kultu osobnosti Peta Dohertyho potvrdila, že je skutečně mocná. Těžko si představit, jestli je něco, co by Dohertymu u fanoušků neprošlo. Dokud bude nejoblíbenější feťák planety stát za mikrofonem Babyshambles, bude ze smířlivosti fanoušků těžit nekonečně dlouho i kapela. Kdo ví, jaký teď Babyshambles čeká osud a jestli se do Prahy zase někdy vrátí. Pokud ne, už teď je jisté, že o jejich posledním koncertě se bude rozhodně ještě dlouho mluvit.
