Duo Blood Red Shoes z anglického přístavního města Brighton se v neděli 6. dubna představilo českým fanouškům v Lucerna Music Baru. Laura-Mary Carter a Steven Ansell, od jejichž poslední návštěvy Prahy uplynul zhruba rok a půl, tu v rámci probíhající evropské tour předvedli svůj aktuální eponymní počin.
Kytara, bicí a zpěv – to vše stačí Blood Red Shoes k tomu, aby rozpohybovali všechno pohybu schopné. Kapela, která se distancuje od současných britských kytarovek a zařazuje se do punkové škatulky, dorazila po roce a půl znovu do Čech. O další studiovou desku bohatší přijeli Laura a Steven tuzemskému publiku ukázat, že jim to spolu stále stejně dobře hraje. Syrový zvuk, který jejich nástroje vydávají, se v neděli 6. dubna rozléhal podzemním prostorem Lucerna Music Baru tak moc, že museli lidé na sedadlech v nedalekém kině cítit chvění. Byl to docela punk.
Fotogalerie z koncertu
Blood Red Shoes si za předkapelu na několik svých evropských koncertů vybrali domovskou formaci The Wytches z Brightonu. Ti to v klubu úderem deváté hodiny odpálili hodně zvostra. Bandička v našich zeměpisných šířkách snad úplně neznámá připomíná z nahrávek současnou senzaci na poli psychedelie Temples. V live podání byly hodně znatelné grungeové prvky, Wytches hráli chvílemi něco jako Nirvana na debutové desce Bleach, což s dvacetiletým výročím (plus den) Cobainovy smrti příjemně rezonovalo. Podobné melodické linky, kytarové riffy, celkový říz a fakt, že byli tři, hrálo všemu do karet. Vlasatá, pubertálně vyhlížející partička, která vypadala, že si zrovna odskočila ze školních lavic, připravila během svých třiceti minut slávy příchozí na zlatý hřeb večera vcelku obstojně. Chybělo tomu však něco, co by chytilo a nepustilo. Asi i proto se většina z nás věnovala spíše svému drinku.
Nástup Blood Red Shoes byl trochu nejistý, a to jak zvukově, tak především ze strany Laury, která se za celý koncert snad jen jednou pořádně usmála. Nutno ale dodat, že její bezcharakterní póza postrádající jakékoliv obličejové grimasy, které se většinu času schovávaly pod tmavými vlasy, celkem dobře fungovala. Publikum útlé brunetce zobalo z ruky, a to i přesto, že se tvářila jako Steven Seagal v Přepadení v Pacifiku. Naproti tomu Steven Ansell za bicími byl od první minuty vysmátý a svým nasazením všechny skvěle bavil. Do bubnů mlátil jako smyslů zbavený už při otvíráku Welcome Home, který otvírá i novou desku. S přibývajícími minutami se show rozjela na plné obrátky jak na pódiu, tak dole pod ním. Ve vzduchu byla (kromě potu) cítit uvolněnost a na příchozích bylo vidět, že se přišli dobře bavit. Chvílemi panoval takový riot, že se slabší jedinci a lidé s drahými fotomašinkami museli rozutíkat do stran.
Duo představilo průřez celou čtyřalbovou diskografií, v němž byla pochopitelně nejhojněji zastoupená březnová novinka Blood Red Shoes. Z té jsme kromě zmíněné Welcome Home slyšeli třeba i chytlavý singl An Animal. V publiku to ke konci už hodně vřelo a lítalo ze strany na stranu. Přídavek složený ze tří ostřílených hitů celou atmosféru večera podtrhl k úplné dokonalosti.
Pro mnohé snad nejlepší koncert roku 2014, pro zbytek příjemně strávený nedělní večer ve společnosti kapely, o které ještě určitě hodně uslyšíme. V Lucerna Music Baru panovala hodně přátelská atmosféra. Členové Blood Red Shoes se před vystoupením potulovali po klubu sem a tam. Kdo by však čekal nějakou davovou psychózu, plete se. Kapela totiž u nás stále není tak známým pojmem, jakým by si zasloužila být. Kdo si po koncertě neodnesl Stevenův podpis, nejspíš prostě jen hodně spěchal na metro. Blonďatý sympaťák rozdával úsměvy na všechny světové strany, nechal se vyfotit s kdekým a podepsal cokoliv jste jen chtěli. Kdo jste nepřišli, udělali jste velkou chybu, doufejte tak, že se u nás Blood Red Shoes objeví zase, třeba za další dva roky.
