Cage the Elephant na Rock for People potěšili publikum známými písněmi

Cage the Elephant | Foto: Michael Klemm

Královéhradecký festival Rock for People odstartoval přímo raketově a nabídl již první den jména jako Moose Blood, Comeback Kid, Die Antwoord nebo Cage the Elephant. Ti nabídli fanouškům přesně to, pro co si přišli, a zahráli ty nejznámější a nejoblíbenější písně.

Vystoupení amerických rockerů z Kentucky bylo skalními fanoušky netrpělivě očekáváno již po skončení předchozí kapely. Když se tedy Cage the Elephant konečně objevili na pódiu, strhli vlnu nadšení a pozitivních emocí. I tak ale zahájení koncertu působilo oproti tomu, co přišlo poté, spíše rozpačitě. Fanoušci asi teprve rozdýchávali, že vidí Cage the Elephant naživo. Navíc první píseň Cry Baby nepatřila k těm nejznámějším.

Fotoreport: Foto: Rock for People 2017 – 1. den, 4. 7. 2017, Hradec Králové

Brzy se však vše změnilo. S písní Too Late to Say Goodbye se publikum rozhýbalo a rozezpívalo, a tak se do vzduchu uvolnila ta správná festivalová energie, která mezi lidmi proudila až do konce. Umocnilo ji i to, že přicházely samé hity jako Cold Cold Cold, Trouble, při kterých se všichni ponořili do houpavých melancholických tónů, nebo Ain’t No Rest for the Wicked.

Zpěvák Matt Shultz předváděl skutečnou show a snažil se divákům předat co nejvíce pozitivní energie. Po pódiu běhal a tančil, zvedal mikrofon k výšinám, aby mohl vyniknout zpěv publika, nebo příchozí vyzval k tomu, aby si dřepli a vydrželi tak, až dokud sám neřekne. V závěru vystoupení dokonce skočil do davu a zcela se oddal svým fanouškům, kteří ho zodpovědně drželi a poté ho bezpečně dopravili zpátky na pódium.

Cage the Elephant se tedy svým divákům postarali o intenzivní zážitek a skvělou náladu, kterou někteří přetransformovali v tancování, jiní ve skákání a někteří dokonce vytvářeli malé moshpity.


Napište komentář

Veronika Sodomová
O Veronika Sodomová 164 Článků
Holka z Vyškova, která strávila pubertu v knížkách o rockových hvězdách s vidinou toho, že jednou bude na jejich místě. Po čase se však střetla s tvrdou realitou a zjistila, že to nebude tak snadné, tak teď o těch hvězdách aspoň píše. Na tvrdý rock stále a nikdy nedá dopustit a považuje ho za lék na všechny chmury. jen se pořád nemůže rozhodnout, jestli má radši kluby nebo festivaly.