Ceremony v Praze potvrdili, že ovládají mnoho žánrů. Zklamalo ale chladné publikum

Ceremony | Zdroj: facebook.com

Americká kapela Ceremony přijela do Prahy se svou již šestou studiovou deskou. Letos už v České republice odehrála koncert na Fluff Festivalu, do klubu Underdogs ale punková rocková partička přijela s trochu jinou show a dostalo se jí také jiné atmosféry.

Jako support vystoupily dvě tuzemské skupiny – Vole a Lo/ve. Vole s hardcore punkovějším představením, druzí zmiňovaní pak s kytarově zaměřeným lo-fi zvukem a looperovými technikami ladili Underdogs do dost odlišné nálady. Po nich už si vzali pódium na starost Ceremony. Ti přivezli set složený hlavně z poslední řadovky, přidali ale také něco z The L-Shaped Man, jako píseň Separation, a chvilkami se vrátili až k původním tvrdým začátkům. Bylo předem jasné, že tato show nedostojí bouřlivé energii a atmosféře z letošního Fluff Festu, přesto k tomu neměla ze strany kapely daleko.

Čtěte také: Ceremony na Fluff Festu: Stage diving party, kde se déšť měnil na pot

Ceremony měli problém hlavně s publikem. Žádné vyvolávání pro příchod při pozdním začátku se nekonalo, stejně tak ani potlesk při nástupu na stage. Už to byla předzvěst toho, že první půlku koncertu byl celý klub téměř úplně chladný vůči dění na pódiu – s výjimkou pár diváků v předních řadách, kteří si set alespoň tanečně užívali. Nakonec alespoň přední řady odměnily kapelu mosh pitem. Zbytek osazenstva ale na punkovou živelnost příliš nereagoval zpěvem ani pohybem.

Že by byl kotel povinností sice nelze říct, ale pokud jde o kapelu jako Ceremony, téměř naprostá absence stage divingu a šíleného publika je přinejmenším zvláštní. Na vině je dost možná nynější žánrový směr, jakým se skupina na posledních dvou deskách vydala. Aktuální album In The Spirit World Now, ke kterému kapela jede momentálně tour, je ovlivněné zejména post-punkem a mnohem popovější zvuk desky je oproti starší tvorbě na některé fanoušky příliš velkou změnou. A to i přes nepochybné kvality této studiovky. Možná tím pádem někteří posluchači hardcorových počátků Ceremony ani nevyrazili na pražskou show, když většinu setu měla obstarat nová éra kalifornské party. Nakonec je to ale škoda pro obě strany, protože novinka zněla naživo také velice dravě a byla připravena na divočejší reakci klubu, což platilo i pro songy jako Turn Away the Bad Thing, do kterých by to ze studiové verze řekl málokdo.

Rozhovor: PUP: Hudbu bereme vážně, ale nechceme být upjatí. Depresivní texty vybalancujeme humorem a energií

Reakce frontmana Rosse Farrara na poklidné publikum byla nejdříve trochu rozporuplná. Částečně vypadal frustrovaně, protože ještě před prvním songem musel naznačit divákům, aby přišli blíž ke stagei, u které zatím mnoho lidí nestálo. Poté se dav pod sebou snažil vyburcovat svou energií. To se mu podařilo nejvíce při songu Sick, ale nespoutaný mosh pit, obklíčení zpěváka a řvaní spolu s ním do mikrofonu slova populární skladby – to je u tohoto hitu už dávno tradice.

Čtěte také: Punková show kanadských PUP proměnila Café V lese v nejzpocenější místo v Praze

Ani Ceremony nebyli úplně stoprocentní. Rozhodně nedokázali zanechat fanoušky v takových pocitech jako na letošním Fluffu a zvukové podmínky Underdogs jim k tomu taky moc nepomohly. Navíc se jednalo o docela krátký set, jenž netrval ani hodinu. Nic to nemění na tom, že jsou Ceremony očividně pořád ve formě, i když si možná někteří starší posluchači myslí opak. Jejich hudba má stále co říct, jsou schopni se úspěšně poprat s velkými žánrovými změnami a charisma jim při vystoupení určitě neschází. Vrcholem večera byl tak mimo jiné i kytarista Anthony Anzaldo, který přišel na show v podvazcích. A příjemné osvěžení přišlo taky v podobě muziky Garyho Numana, jednoho z průkopníků elektronické hudby, a coveru jeho skladby Cars, u níž Ceremony předpokládali, že ji všichni dobře znají. I když předpokládali zřejmě mylně.


Napište komentář

Václav Pilka
O Václav Pilka 201 Článků
Jsem student kreativního psaní v Praze a hudba je pro mě obrovská část života. Protože ale nikde nehraju, tak o ní alespoň píšu. Žánrově se skoro vůbec nevymezuju, takže mám rád třeba Enter Shikari, Architects, Blink-182, Brand New, Yung Leana nebo The 1975. Vedu mimo jiné i blog o méně znamých kapelách justlisten.cz