Do podzemí předvánočního Chapeau Rouge včera zavítala britská čtveřice Exit Calm, aby si tu odbyla další zastávku na svém prvním turné po Evropě. Jak si ve sklepním prostoru pražského klubu vedlo tohle horké želízko ostrovního rocku, kterému kromě tisku fandí i samotný Mani ze Stone Roses, čtěte zde.
Proti Exit Calm hrály v Chapeau Rouge 16. prosince téměř všechny faktory, které si dovedete představit. Jejich pražská premiéra připadla na pondělí, tedy na den, ve který to lidi obecně ven zrovna moc netáhne, tím spíš, pokud jde o pondělí těsně před vánočními svátky. Návštěvnost jejich včerejšího koncertu tomu byla přímo úměrná. Kromě volby termínu Exit Calm dost podcenili také načasování. Pro žádnou kapelu asi není úplně nejšťastnější pustit se do hraní až krátce před jedenáctou hodinou, kdy většina příchozích obvykle pomalu začíná počítat peníze a hlídat jízdní řády nočních tramvají. To všechno by ještě nemuselo tolik vadit, kdyby nepřišel zcela zásadní protiúder, o který se klukům postarala akustika klubu.
Chapeau Rouge nikdy nepatřilo ke klubům, o nichž by se dalo říct, že jsou dvakrát sound friendly. Zatímco většině kapel, které obvykle máte možnost v Chapeau slyšet, to nijak zvlášť neškodí, protože k jejich repertoáru garážový prostor patří, ostatní se s tím musí nějak poprat. Někomu se to podaří víc, někomu míň. Jelikož Exit Calm rozhodně nejsou kapela, která by do Chapeau přijela ze sklepa nebo z garáže, je nasnadě, že to neměli lehké. Ačkoli jsou tihle kluci z Yorkshiru co do počtu fanoušků zatím daleko v závěsu za žánrově spřízněnými kapelami jako třeba Editors, mají zvuk velké ostrovní kapely, která do Chapeau Rouge prostě nepatří. Z tohohle úhlu pohledu to pro Exit Calm byl tak trochu předem prohraný boj. Nechybělo mnoho a zápas mohl dopadnout alespoň pomyslnou remízou, hoši ale jako by to vzdali hned na začátku. Po typickém, dneska už tak trochu old school zvuku připomínajícím britské kytarové legendy jako The Stone Roses nebo The Verve, který je největší devízou Exit Calm, nebylo bohužel ani památky. Velká škoda!
Když Exit Calm odstartovali svoje zhruba hodinové číslo peckou The Rapture, Chapeau rázem zavalila neprostupná zvuková stěna jednolitého vazbení kytar. Úvodní minutu nebo dvě sice možná přežívala naděje, že se třeba ještě nehraje naostro a jde jenom o zvukovku, ta se ale brzy rozplynula. Zlepšení nenastalo ani při následujících ochutnávkách z nové desky The Future Isn’t What It Used To Be, spíše naopak. V setlistu přišly na řadu pomalejší songy. Hradba zvuku, která to té doby alespoň příjemně pulsovala v uších, začala postrádat energičnost, a na publikum dolehla nuda podpořená prvními známkami únavy. V publiku, které podstatně prořídlo poté, co se odporoučeli domů příznivci předskakujících GITS, bylo možné zaslechnout zklamané poznámky jako „to je špatný“, někteří se pustili do imitování kytaristů z Exit Calm a jejich klátivých pohybů, zkrátka situace začala být kritická.
Po čtvrtém nebo pátém songu zvukař naštěstí konečně zasáhl a zvuk se vyčistil. Pořád to ale bylo málo. Těžko říct, co Exit Calm slyšeli z odposlechů, podle reakcí publika jim ale muselo být jasné, že něco není v pořádku. Namísto toho, aby se však pokusili zachránit situaci a vyvolat mezi lidmi odezvu i přes nepříznivé zvukové podmínky, pokračovali ve své show plné prázdných gest. O tom, jak ledová atmosféra ve Chapeau Rouge panovala, svědčil i outfit kapely, která se svlékla ze zimníků a kožených bund až ve chvíli, kdy další vlna lidí z publika si naopak ty svoje nasadila a upřednostnila cestu domů za teplou postelí.
Ve druhé polovině koncertu rozpačitý průběh ale přeci jen nabral obrat k lepšímu. Exit Calm vysypali z rukávku hitovky Fiction a Heart Minds a rozhodli se nebýt kapelou o jednom našlápnutém songu. Zbytky publika se chytly a došlo dokonce i na trsání (taneční dvojník Jarvise Cockera by zasloužil medaili za výkon). Škoda, že půlnoc a spolu s ní nemilosrdný konec zábavy už byl tou dobou za dveřmi. Exit Calm vysekli ještě pár věcí (ne nepodobných tomu, co již zazněly), nechali se vytleskat na jeden rychlý přídavek a se slovy díků se vypařili ze stage jako pára nad hrncem. Budiž jim přičteno k dobru, že jistou odtažitost panující při koncertu kompenzovali rozdáváním úsměvů při závěrečné autogramiádě, na kterou si ovšem momentálně nejsem úplně jistá, jestli našel cestu někdo další kromě mne, organizátora a jednoho asociála z ulice shánějícího teplé oblečení na zimu.
Ačkoli Exit Calm Chapeau rozhodně nerozsekali a večer patřil především předkapele GITS a suitě jejich věrných fanoušků, pozornější posluchač si i tak přišel na své (zvlášť při znalosti obou desek, které kapela dosud vydala). Kluci z Exit Calm se nechali slyšet, že se do Prahy chtějí zase brzy vrátit, z jejich prvního turné po Evropě mají zatím jenom samé pozitivní dojmy, tak doufejme, že příště budou na Prahu připravenější a Praha bude připravenější na ně. Bylo by škoda, kdyby ne, protože Exit Calm mají hodně co nabídnout.
