Courtney Barnett v Praze: Klidný punk, divoké blues a rozdováděná Lucerna

Courtney Barnett - LMB, 2019 | Foto: Jan Urbánek, MonsterMusic

Zpěvačka a kytaristka Courtney Barnett na svých studiových deskách možná působí poněkud komorně a jemně, její čtvrteční koncert v pražské Lucerně však ukázal, jak moc nespoutané energie v sobě tato jednatřicetiletá Australanka skrývá. Svým jedinečným projevem dokázala rozjásat celé publikum, a to i přesto, že v České republice nikdy předtím nehrála.

Intimní, ale zároveň energický a místy až vyloženě punkový. Takový byl první český koncert zpěvačky Courtney Barnett, která loni vydala svůj čtvrtý studiový počin a nyní v rámci svého evropského turné – právě k poslední desce Tell Me How You Really Feel – dorazila i do Prahy, konkrétně do tamního Lucerna Music Baru.

Fotoreport: Courtney Barnett a Dives, 5. 9. 2019, Lucerna Music Bar, Praha

Jako předkapelu si Barnett pozvala na již druhý koncert v řadě rakouskou skupinu Dives. Trojice slečen v půl deváté nastoupila na pódium a ač většina publika evidentně s tvorbou tohoto přeshraničního tria seznámena nebyla, jejich specifická směsice stylů, v níž byla místy slyšet osmdesátá, jindy šedesátá a chvílemi dokonce i swingová třicátá léta, si Lucernu poměrně rychle získala. Písněmi jako Waiting či Tomorrow slečny z Dives vytvořily v klubu nezvyklou, ale naprosto vhodnou atmosféru a mezi návštěvníky koncertu i přes místy nezřetelný zvuk zpěvů nebylo vůči výběru předkapely slyšet jediného kritického slova.

Jakkoli se to může zdát neobvyklé, pořadatelem avizovaný čas 21:30, od kterého už měla na pódiu řádit Courtney Barnett, byl na minutu, ne-li dokonce na sekundu, dodržen. S půl desátou zhasla v klubu světla a na stagi se objevila ženská postavička s kytarou, účesem říkajícím „zrovna jsem se probudila“ a dvěma doprovodnými muzikanty. Rozezněl se vintage zvuk Courtneyiny levoruké kytary a koncert, na který její čeští fanoušci museli až dosud čekat, mohl začít.

Postupně zazněly písně ze všech studiových nahrávek včetně dvou posledních singlů. Návštěvníci tak mohli slyšet písně jako Small Talk, Avant Gardener, Pedestrian at Best, Everybody Here Hates You či přídavkovou History Ereaser nebo skladbu Let It Go, která vznikla z kolaborace Courtney Barnett a Kurta Vile. Ani tak ovšem nebyl během vystoupení důležitý obsah písní, jako způsob, jakým je Courtney naživo českému publiku předváděla.

Na straně jedné se koncert po celou dobu trvání držel v rámci, který dával divákovi jasně najevo, že je na koncertě Courtney Barnett – aranže nebyly nijak přehnané a celá show se nesla v pohodové atmosféře, kterou čas od času podporovaly i promluvy od Courtney směrem k publiku. Na straně druhé byla australská zpěvačka během vystoupení naprosto autentická a místy tak ze své typické rozněžněnosti sklouzávala k až cobainovsky syrovému projevu, jenž postupně odhaloval punkové nitro do bluesového soundu zahalené hudebnice. To pak pochopitelné nahrávalo publiku, jenž bylo složeno z fanoušků všech věkových skupin a v konečném důsledku hodinu a půl dlouhý koncert krom výtečného hudebního projevu, okořeněnému o zajímavé kytarové kreace, za které by se nemuseli stydět ani představitelé seattleské hudební scény z 90. let, doprovázel i jásot všech, kteří se ten večer do Lucerna Music Baru vydali.

Existují interpreti, kteří k tomu, aby vytvořili na koncertě dokonalou atmosféru, využívají všech možných prostředků od úchvatné světelné show, přes několik doprovodných muzikantů až po desítky tanečníků a tanečnic. Poté existují interpreti, kteří představují opačnou stranu spektra a na koncert nejdou s ničím jiným, než se svou autenticitou, která následně vytváří průběh celého představení. Právě tímto druhým extrémem byla ve čtvrtek večer Courtney Barnett – k celému koncertu jí stačila kytara, dva hudebníci, jeden obrázek jako vizuální podkres a její nespoutaný punkový přístup zabalený do bluesrockového obalu. A fungovalo to vskutku výtečně.


Napište komentář

Jiří Růžek
O Jiří Růžek 268 Článků
Milovník rock'n'rollu, nadšenec do žurnalistiky a student mezinárodních teritoriálních studií na FSV UK. Mezi mé oblíbené interprety se řadí Motörhead, Slash, David Bowie, Jack White, Billy Talent a obrovská spousta dalších, sám pak hraji na bicí a elektrickou kytaru a ve zbytku volného času rád cestuji všude, kde to jde.