O zábavně hudební tečku za letošními Velikonocemi se v Lucerna Music Baru postarali australští hezouni Cut Copy. Do Prahy zavítali už podruhé a pojistili si pozici kapely, na kterou má smysl chodit.
Netrpělivě očekávaný koncert australské senzace Cut Cupy proběhl nepřekvapivě se vší parádou. Od té doby, co se v Čechách objevili poprvé, už uplynuly sice víc než dva roky, jejich pražská premiéra však udělala natolik dobrý dojem, že pamětníky i na velikonoční pondělí bez problémů přiměla zvednout zadek ze židle a vypravit se do Lucerny. Dorazila i početná skupina fanoušků a dalších přidružených zvědavců, kteří zaregistrovali dění kolem kapely až s vydáním poslední, masivně rozšířené desky Free Your Mind a dohromady vytvořili důstojné publikum, co do počtu i vytříbenosti ucha. Podstatné je, že se všichni příchozí více nebo méně vezli na stejné vlně jako věčně euforičtí protinožci, a tak jejich rozjuchaný retro synth-pop padnul na úrodnou půdu.
Fotogalerie z koncertu
Před Cut Copy se objevili Deaths, čerstvý projekt seskupený kolem činorodé osoby Igora Brusa. Objektivně vzato má tuzemská elektro-popová naděje s mezinárodní členskou základnou našlápnuto k tomu, abychom o ní ještě hodně slyšeli. V Lucerně představila opačný úhel pohledu na věc než hlavní hvězdy večera. Jejich pojetí syntetizátorové muziky je taky hodně melodické, výrazově jde ale o velmi subtilní a melancholickou záležitost. Vzhledem k tomu, že po jejich kraťoučkém čísle následoval taneční brutál, dreamy úvod v jejich provedení se z hlediska vyvážení energií dost hodil. Škoda, že po zvukové stránce minimálně zaplněný prostor Brusovcům nedovolil ukázat se v plné formě. Deaths mají rozhodně co zahrát, pondělí ale nebyl jejich den a kapela se upřímně řečeno viditelně ani moc nesnažila udělat něco proti tomu. Působila poněkud odtažitě a do sebe zahleděně. Za jiných okolností by jí tahle pozice dodala na snové image, v Lucerně ale pouze o to víc vzdalovala nesoustředěnému publiku.
Cut Copy se vyhrnuli ze zákulisí zhruba po půlhodince chystání stage a aparatury. I bez opakovaného zdůrazňování místa původu téhle party, byste se s odhadem určitě moc nesekli. Vysoké, ostře řezané siluety s bohatým hárem kluky prozrazují na sto honů i v pološeru. Australskou krev v sobě nezapřou. Do Lucerny dovezli svoji klasickou show plnou teatrálních gest, halucinogenních efektů a poskakování do chytlavě primitivních rytmů. Speciálně na vizuální stránce tour se hodně vyřádili a učinili z ní jedno ze svých poznávacích znamení. Vystřídali do očí řezavou změť blikání, jednoduchý doruda zbarvený nebo neonový background, surrealistické koláže zpomalených záběrů a rozpohybované abstrakce, které znáte z novějších videoklipů.
Vydání aktuální desky Free Your Mind uvedli Cut Copy průvodní hláškou o tom, že album má být výzvou k osvobození mysli a vyvolání fantazií příští mladé revoluce. Zní to jako klišé, ale když si tohle motto zasadíte do kontextu jejich hudební filozofie profesionálních bavičů, zjistíte, že vlastně vůbec není nadnesené a po absolvování živáku se pod něj s nadšením podepíšete. Člověk by řekl, že k dosažení psychického stavu beztíže nemůže stačit pár písniček sprostě jednoduchého retro popu, opak je ale pravdou. Je k tomu potřeba jen uplatnit trochu nadhledu a dát volný průchod vrozenému sklonu k přízemní zábavě. O zbytek se už postarají chlapci. Mimořádný podíl na účinnosti jejich patentu na vymývání mozku má pochopitelně frontman Dan Whitford. I v Praze na pódiu vystoupil se svou nezaměnitelnou image roztančeného magora, který ačkoli chvílemi působí lehce retardovaně, ani na okamžik u toho paradoxně nepřestává být celkem sexy. Navíc, aniž by možná chtěl, podařilo se mu díky lehkému průvanu v přerostlé zlaté hřívě nenuceně dosáhnout vzezření sektářského kazatele zábavy, do jehož role se vlastně celá deska Free Your Mind staví.
Setlist Cut Copy odstartovali hitovkou We Are Explorers a ve stejném módu pokračovali i dál, v podstatě až do konce. Základní ingrediencí receptu na gradaci v jejich podání tvoří opakování totožného tak dlouho, dokud zcela nepropadnete. Pokud nemáte repertoár kapely dokonale naposlouchaný, těžko místy pochytíte, jestli ještě stále hrají stejný song, nebo už se přešlo k dalšímu. Stejné tempo, obdobný rytmus, nápadně příbuzné melodie i použité synťáky… I rozdíly mezi aktuální deskou a staršími nahrávkami se naživo dost stíraly. V případě Cut Copy tahle okolnost nicméně neznamená vůbec žádný fail, ale naopak dost efektivní způsob, jak předejít ztrátě dechu a navodit kolektivní euforii.
Mezi všemi položkami na programu vynikaly singly Free Your Mind a Hearts On Fire nebo o něco údernější skladba Saturdays. O největší hukot se ale každopádně postarala psychedelická Let Me Show You Love, při které jako by někdo na povel otočil knoflíkem na volume max. Právě během ní byl patrný zvukový posun mezi oběma posledními nahrávkami, kdy jednoduchý základ kytarového disca doplnili o reminiscenci na britskou acid houseovou klasiku. A nejen na tu. Cut Copy vyzobávají z hudební encyklopedie doby nedávno minulé jeden notoricky známý prvek za druhým, až se vám vaří mozek při přemýšlení nad tím, kde jste to už před tím slyšeli. Dělají to ale tak zábavně a inteligentně, že je vám vlastně jedno, jestli si vzpomenete nebo ne a po chvíli přistoupíte na to, že jde o originál. Svým způsobem určitě…
Protinožci zkrátka nabídli dokonalý mix toho nejlepšího ze synťákového oldschoolu let osmdesátých a devadesátých a potvrdili, že tahle éra hned tak neskončí. A vlastně proč ne… Dokud ji budou udržovat při životě formáti jako Cut Copy, buďme rádi. Jeden takový koncert přeci jen vyjde o poznání zábavněji a levněji než hodinové sezení u psychologa. Snad to bude klukům šlapat i dál, z přemíry optimismu v jejich muzice jim nehrábne a budeme se na ně moct těšit zas někdy příště.
