Skupina Depeche Mode si udělala po pár letech zastávku v pražské Eden Aréně se svým nejnovějším albem a ani tentokrát nepřišlo zklamání. Trojice opět ukázala, že přes svůj věk jednoduše umí a Českou republiku prostě miluje.
Depeche Mode působí na hudební scéně už od osmdesátých let. Mezi jejich největší klenoty bezesporu patří deska Violator z roku 1990. Ta je považována za klenot elektronické hudby a nejen s tímto počinem se jim povedlo, co málo komu předtím, láska k jejich hudbě se šíří napříč všemi generacemi a opět o tom přesvědčili na středečním pražském koncertě, který se odehrál v Eden Aréně.
Pro největší nedočkavce se brány koncertní haly otevřely již kolem čtvrté hodiny odopoledne. Celý line-up odstartovali v půl šesté večer angličtí F.O.X., o hodinu později přenechali místo kodaňským The Raveonettes. Ani jedna z předkapel se však nedočkala úplného zaplnění haly, to přišlo těsně před samým začátkem hlavních hvězd večera a Depeche Mode vtrhli na podium s menším zpožděním, tedy asi o patnáct minut později a to už stáli před plně nastoupenou halou svých fanoušků.
Celý set odstartovali písní Going Backward z jejich nejnovější desky Spirit z letošního roku. Poté už se víceméně vrhli na průřez celou jejich tvorbou přes ty starší až po nejnovější a zase zpátky, a tak nechyběly největší hity jako například Barell of a Gun, která zazněla hned na samém začátku společně s Pain That I’m Used To.
Většina obecenstva však, jak už je zvykem, reagovala na lety proveřené fláky a během novějších písní bylo místy dosti chladně, ale DM je okamžitě bez rozmýšlení pokaždé probudili z menšího zimního spánku. Svůj prostor i tentokrát dostal Martin Gore. Ten už několikrát ukázal, že své hlasivky umí ovládat velmi dobře, ani tentokrát tedy nechyběla pomalá, přitom velice procítěná Home.
Pak přišla opět řada na novější kousky a jak se postupně stmívalo, dostávala větší prostor i světelná show. Ta je ale zrovna u této skupiny velmi střídmá stejně jako chudší videoprojekce, o to více však vynikala hudební stránka celého večera. Vymezenou dobu David Gahan se svou partou uzavřel skladbami Enjoy The Silence, kde předvedl i své slavné piruetky (ty nechyběly během celého živého vystoupení) a po Never Let Me Down Again se odebrali do útrob haly.
Tam moc dlouho nevydrželi, vrátili se po pár minutách za monstrozního skandování fanoušků a s vervou se pustili do přídavku obsahujíc Walking In My Shoes, I Feel You, cover verzi Heroes od Davida Bowieho. Celý koncert uzavřeli Personal Jesus, poté odešli nadobro s nadějí, že snad brzo s novým albem se zase vrátí.
Depešáci na koncertní výlety do naší země jezdí posledních několik let pravidelně. Jsou tady takřka s každým novým CD, ale i tak nepřestávají bavit. Ba naopak, neustále dokazují, že na ně chodí celé generace. Nemají sice tu nejmodernější projekci a světelnou show, to vše však dokonale kompenzují svým hudebním umem a nadále vzkazují, že oni stále nepatří do starého železa.
