Na MDŽ se v Rock Café pařilo s Dirty Blondes, sekundovali při tom Green Frog Feet a byl to zase jednou hodně dirty rock’n’fucking’roll večírek.
S Green Frog Feet se Rock Café na notnou dobu proměnilo v dějiště punk-popového muzikálu ze střední. Příjezd čtyřčlenné kapely z Regensburgu budiž důkazem, že životnost žánru založeného na neúnavném tavení a slévání starých dobrých Bad Religion, Green Day, Offspring, Blink 182, NOFX nebo No Use For a Name není za koncem ani ve druhé dekádě jednadvacátého století. Tenhle sám o sobě dost pozoruhodný fakt se stává o to víc bizarre, když vás o něm místo bandičky vymydlených teenagerů přesvědčuje parta Skopčáků, jejichž věkový průměr má do středoškolských let už poněkud daleko.
Fotogalerie z koncertu
Nic proti GFF a jejich záseku na punk-rockových odrhovačkách, proti gustu… Když ale uvážíte, že Green Frog Feet vloni oslavili úctyhodných patnáct křížků a že celou tu dobu hrají v podstatě pořád to samé dokola, říkáte si, jestli je to pořád ještě baví a jestli z toho už náhodou nemají trochu vymyto. Těžko hodnotit, nicméně soudě podle jejich včerejšího výkonu je to baví, a to hodně. Pokud jde o kvantitu, Green Frog Feet nepochybně trhli i samotné Dirty Blondes. Hráli doslova nekonečně dlouho! Dobře v polovině setu sice pánové ohlásili svůj poslední song, se stejnými úvodními slovy však odehráli přinejmenším dalších třicet minut, aniž by si o přídavek kdokoli výrazně říkal (kromě pár sukní v předních řadách). Pokud to měla být taktika, jak rozmnožit hrstku hlav pod pódiem, měla spíš opačný efekt. Příště střih, prosím pěkně!
Bez ohledu na snížený zájem příchozího lidu a totální zvukovou mizérii (Rock Café se včera vážně neprojevilo zrovna nejvlídněji) němečtí hosté pravděpodobně odehráli na maximální výkon a bylo vidět, že si to užívali. Ke konci svého čísla vytáhli z rukávu o něco dynamičtější kousky a chvílemi bylo slyšet i lehké náznaky klasické punk-popové melodičnosti. Všechno pěkný, ale málo platný! Ani po celovečerní líbačce se z řezenských žabáků nestali žádní kytaroví princové. Možná, že při výjezdních zasedáních po okresních klubech měli větší ohlas a takový kulturák v Čelákovicích určitě rozsekají na hadry, v Praze ale jaksi neměli koho oslňovat.
Dost bylo GFF, teď (ve stručnosti) trocha ódy na Blondýny. Kdyby to včera byl jeden z prvních koncertů, které Dirty Blondes odehráli, z povinnosti by asi mělo zaznít, že Rock Café na MDŽ dostalo dávku toho nejlepšího tuzemského dirty rock’n’rollu, že Beego je ta nejlepší, nejkrásnější a nejenergičtější zpěvačka, jakou tu máme, která na pódiu řádila jako utržená ze řetězu, a vůbec, že to byla strašná show. To by se ale musel psát rok 2010 a ne 2014, takže si laskavě tohle všechno do popisku včerejšího večera dosaďte sami, nechceme se opakovat… pořád to platí a možná ještě mnohem víc než kdy před tím! Dirty Blondes jsou furt stejně blonďatý, Beego je pořád ten samý provokatér jako vždycky a songy z jejich upcoming desky baví stejně jako ty z Don’t Be Pussy, které už znáte nejspíš nazpaměť.
Říká se sice, že změna je život, jsou ale věci, které když si oblíbíte, chcete je dostávat pokud možno ve stejné formě. Dirty Blondes jsou přesně ten případ, moc dobře si to uvědomují a jejich koncerty podle toho taky vypadají. Co gig, to nářez jako sviň, velká hecovačka, ruky hore a vokál na max. Kdo se nepřidá, je magor, nebo už nemůže, jiná varianta se nepřipouští. Vzhledem k tomu, že většina lidí v Rock Café už v minulosti měla s Blondýnama opakovaný styk, vybízet k dirty aktivitám nebylo potřeba dvakrát. Beego to ale stejně nedalo, aby nespáchala menší mobilizaci, a tak se svorně pařilo dle povelů až do chvíle, kdy se Dirty Blondes milostivě rozhodli dát RCčku propustku, šlehaly u toho plameny a taky se pilo hodně alkoholu. Zkrátka žádný večírek pro slabé povahy.
Pokud jste sobotní (takřka rodinný) program nestihli, přišli jste o hodně a počítejte s tím, že teď budete mít zase na chvíli utrum, minimálně v Praze. Kapelu čeká nahrávání nové desky, festivaly a navíc nám po Blondýnách šilhají v zahraničí, takže se o ně budeme muset dělit ještě s cizákama. Se skákáním z mostu ale ještě chvíli počkejte a radši pomalu začněte chystat sváteční hadry na křest CD. Čas utíká rychle a nová deska tady bude co nevidět. Těšte se!
