V úterý 8. července se uskutečnil druhý festivalový den Aerodrome festivalu, který na holešovické Výstaviště přivezl nejen dlouho očekávanou Metallicu.
Kvelertak, Children Of Bodom, Alice In Chains a Metallica, to vše bylo k vidění v jeden den na jednom pódiu v Praze. Už v ranních hodinách se začínali v Holešovicích scházet hudební nadšenci a fanoušci s tričky, na kterých byl viditelný nápis Metallica. Kolem třetí hodiny, na kterou bylo avizováno, že se otevřou brány festivalu, se před Výstavištěm vytvořila fronta tisíců lidí. Všichni chtěli dovnitř. Všichni chtěli co nejblíže k pódiu a všichni chtěli vidět Metallicu.
Jako první přišla řada na norskou kapelu Kvelertak. Jejich nástup byl famózní jako vždy, když na stage vstoupil ohromný zpěvák Erlend Hjelvik se soví maskou. Kapela střídala písně z obou svých desek. Na playlistu si našel místo i známý song Bruane Brenn. Začátek byl však lepší, než průběh celého koncertu. Publikum se bavilo, ale i přesto bylo vidět, že šetří své síly na hvězdu večera.
Fotogalerie z festivalu
Pomyslnou štafetu přebrala hudební formace Children Of Bodom, která evidentně všechny bavila o něco více. Prostor před dějištěm se rychle plnil a festival nastavil laťku dalším účinkujícím opět o kousek výše. Bylo vidno, že kapela si koncert užívala. Publiku naservírovala pořádnou dávku energie při písni Trashed, Lost & Strungout, na kterou pařilo několik tisíc lidí. Ale ani další skladby jako třeba Are You Dead Yet? nebo Was It Worth It? nenechaly davy v klidu. Po zhruba třičtvrtě hodině hraní odcházeli Children Of Bodom za hlasitého potlesku.
Alice In Chains si již užila delší hrací čas, jako poslední kapela před hřebem večera. Tuhle kapelu však už neminul déšť a sem tam i vítr. Ale stále se to ještě dalo skousnout. Na obecenstvu bylo znát, na koho stále netrpělivě čeká a koho už chce vidět na jevišti. Ve vzduchu byla cítit netrpělivost a napětí, začínaly se plnit stánky s pivem a tvořit se fronty, protože si každý chtěl udělat zásobu, aby se u Metallicy už nemusel ničím rušit. Teď ale zpět ke kapele Alice In Chains. Jejich vystoupení pro mne bylo po Children Of Bodom trošičku o něco níže. Já osobně bych tyto dvě kapely prohodil, abych udržel stoupající kvalitu a náladu festivalu. Kdo dorazil, mohl slyšet bezmála hodinu a půl dlouhý koncert, při kterém zazněla i oblíbená píseň Stone.
Po třičtvrtěhodinovém přestavování pódia se nám už rozpršelo pořádně. Zprvopočátku to nikomu nevadilo, všech pětadvacet tisíc lidí se shromáždilo před dějištěm a křičelo si o Metallicu. Když měla už nastoupit, ještě naposledy vběhli na stage organizátoři, smetli vodu a už byl čas na očekávanou hvězdu večera. Metallica vlétla mezi diváky divoce s písní Battery. Všichni ječeli, pískali, řvali a tleskali. Doslova davové šílenství. S každou další písničkou, kterou Metallica odehrála a kterou si předem vybrali sami fanoušci, začínalo pršet ještě víc a víc. Ani jeden člen kapely se však deště nebál a šel mimo zastřešení. Všichni toto gesto ocenili a věděli, že teď v tom jedou společně. Z kytar tekla voda, za kapelou vypadla jedna obrazovka, kterou se nepodařilo nahodit až do konce koncertu. James Hetfield prohlásil, že v bazénu Metallica teda ještě nehrála. Vtipkoval, komunikoval s publikem, dokonce nechal několik lidí uvést jejich písničku a zpíval naprosto přesně a dokonce i čistě, což nebývá pravidlem. Myslím, že se jim koncert velice vydařil, i když počasí jim nepřálo a zhruba po hodině začínali první zmoklí a zmrzlí účastníci festivalu Aerodrome areál opouštět.
Co říci závěrem? Celkově se festival vyvedl nad míru dobře, i přes všechno bych však posoudil den první ze 17. června, kde zahráli Limp Bizkit, Avenged Sevenfold a další, jako povedenější a našlápnutější.