Multižánrový festival Colours of Ostrava, konaný od 16. do 19. července v industriálním areálu Dolních Vítkovic, přinesl v rámci svého čtrnáctého ročníku kromě spousty kvalitní muziky také bohatý doprovodný program a upevnil si tak pozici nejlepšího festivalu u nás. O tom, jak to v ocelovém srdci Ostravy probíhalo poslední dva dny, si přečtěte v druhé části reportáže.
Festival Colours of Ostrava se naplno rozjel a i přesto, že stejně jako minulý rok padaly teplotní rekordy a bylo nelehké najít si místo, kde by nepálilo zničující přímé slunce, se návštěvníci areálu Dolních Vítkovic skvěle bavili. Třetí den nabídl pestrou směsici žánrů, přičemž největším tahákem byli dlouho očekávaní Rudimental z Velké Británie. Ti v půl desáté před hlavní pódium nalákali prozatím asi největší počet lidí. Aby ne, slibovali opulentní show a jejich skladby, které často kolují étery tuzemských rádii, zkrátka táhnou. Čtyřčlenná elektronická senzace ověnčená cenami ale naživo nepůsobila moc přesvědčivě.
Rudimental se řadí mezi to nejzajímavější, co současná electro-popová scéna nabízí, koncertně se to o nich ale bohužel říci nedá. Pánové se postupně střídali u hlavního mikrofonu a spolu s doprovodnými muzikanty se snažili vytvořit show hodnou kapely jejich jména. Nic ale nebylo na sto procent – muzika, zpěv, přednes,… Vystoupení (i přesto, že se bylo na co dívat, neboť na stagi bylo pořádně živo, když všichni přítomní poletovali z jedné strany na druhou) působilo oproti kvalitním studiovým nahrávkám mdle. Snaha dokázat, že jsou převeditelné do live vystoupení, se zastavila někde v půlce.
Jistý druh zklamání přišel i s Clean Bandit, další ostrovní kapelou, která program třetího dne na hlavním pódiu uzavírala. Spoustě z návštěvníků totiž při jejich vystoupení jistě prolétlo hlavou, proč na Colours vlastně přijeli. Jejich muzika, která je výjimečná spojením elektroniky a popu s klasikou, je totiž naživo až přespříliš banální. Triviální popěvky, dokola opakující se refrény, popíčkovost a s tím vším spojený projev nenechaly nikoho stát s otevřenými ústy. Program Colours of Ostrava by se bez této kapely, jež byla dokonce zařazena mezi headlinery, jistě obešel. Clean Bandit se vše snažili zachránit živelností, která jim je na pódiu vlastní, avšak bezúspěšně.
Třetí den táhli méně známí interpreti
Headlineři byli tentokrát zklamáním, především v kontrastu se show, které tu o den dříve předvedli Kasabian a St. Vincent. Překvapení se proto děla, když na pódia vyrazili méně známí interpreti – vyzdvihnout musíme americké rockery Augustines, elektronického mága Dangera či kanadského houslistu a zpěváka v jednom, Owena Palletta.
Kanaďan chvíli před šestou obsadil ArcelorMittal Stage a i přesto, že se nad Ostravou v tu chvíli stahovala (bohužel marně) mračna, odehrál nejprve sólově a poté s nepočetnou doprovodnou kapelou příjemný set. Po něm se prostor pro koncert na hlavním pódiu uvolnil pro newyorské Augustines, charismatické indie rockery, kteří s úsměvem od ucha k uchu odehráli průřez svými dvěma studiovými nahrávkami. Komunikace frontmana McCarthyho s publikem působila mile a hodinové vystoupení zaujalo i právě proto spoustu z těch, kteří od Augustines dříve nic neslyšeli. Asi to nejlepší, co sobotní program nabídl, se ale odehrálo mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou večerní. Na pódium zavítal Francouz vystupující pod pseudonymem Danger. Jeho maska, s níž se inspiroval u Daft Punk a u postavičky z počítačové hry Final Fantasy, sestává ze dvou bílých reflektorů místo očí. Ostatně, k počítačovým hrám má Danger blízko – důkazem je i jeho muzika, která vás zavede do jejich světa.
Dramaturgie posledního dne byla již tradičně nenáročná, nazvěme ji ,,pohodová”. Tropické počasí bičovalo návštěvníky po celý den i v neděli, únava a vyčerpání proto byly znát. Klidnější muzika přišla vhod, diskuzní a relaxační zóny praskaly ve švech. Oproti předešlým dnům se končilo podstatně dříve, interpretů se proto v Ostravě už nepředvedlo tolik. Výjimečný byl koncert tuzemských stálic, kluků z Hanspaulky – TataBojs. Ti se během hodinky prohráli největšími hity i aktuální deskou Ležatá osmička; zazněl ale například i nový singl S ní, který se objeví na nové podzimní desce.
Závěr festivalu už tradičně patří osobnostem za piánem – dříve Jamie Cullum či John Newman, letos Mika. Britský zpěvák libanonského původu se do České republiky podíval vůbec poprvé a rozhodl se ostravskému publiku předvést to nejlepší ze své tvorby. Setlist tvořený hity z dřívějších desek (vůbec nejvíce skladeb zaznělo z první desky Life in Cartoon Motion) sice postrádal novější tvorbu, na kterou byli fanoušci jistě také zvědaví, Mika to ale vše zachránil svým nezměrným charismatem, dlouhými proslovy v českém jazyce a zjevnou radostí z toho, že může na festivalu hrát. A vůbec, převážná většina z přítomných stejně chtěla slyšet právě TY hity, jakými jsou Grace Kelly, Relax nebo Happy Ending. Mika je zpěvák par excellence, i v těch nejvyšších polohách nepochybuje, a to i když zrovna skáče jako hopík. Rozdává úsměvy, milá slova a hlavně energii, které je po čtyřech dnech více než potřeba.
Barevný festival letos (opět) pokořil tuzemský festivalový rekord – 43 700 lidí zavítalo mezi vysoké pece do Dolních Vítkovic. Ostatní však předčil nejen návštěvnosti, ale také potvrdil, že se jedná o vůbec nejlepší hudební akci u nás, jejíž záběr je skoro tak široký, jak jen široký být dokáže. Těšme se zase za rok, čeká nás jubilejní patnáctý ročník!
