V pátek 31. ledna poctili skotští Glasvegas svou návštěvou Prahu. Skromní a sympatičtí Skotové předvedli jedinečnou show plnou naléhavého zpěvu. Jako předskokani se v Rock Café znovu objevili čeští No Distance Paradise.
Z pro mě neznámých důvodů se v Čechách Glasvegas nedostává pozornosti, jakou by si zasloužili. I když se jedná o kapelu, na kterou chodí v cizině tisíce lidí, u nás nenaplnili ani nevelký sál Rock Café. Poměrně velká část návštěvníků navíc nebyla zdejší a rekrutovala se především z okruhu britských fanoušků kapely. Co je však o mnoho důležitější, je fakt, že Glasvegas odehráli svou show naplno. Svých fanoušků si moc cení a je na nich vidět, že by odehráli koncert úplně stejně jak pro vyprodaný sál, tak pro tři lidi. To z jejich vystoupení dělá ještě nezapomenutelnější zážitek, než kdybych byla pouze svědkem skvěle odehraných písní.
Fotogalerie z koncertu
V Praze si Glasvegas zahráli v klubu Rock Café, který se pro ně perfektně hodil. Před koncertem jsem o vhodnosti místa nebyla stoprocentně přesvědčená, tamní sál mi přišel pro jejich někdy opravdu velkolepé songy tak nějak stísněný. Opak byl však pravdou, prostor dodal jejich vystoupení nádech intimna, což se s naléhavým hlasem Jamese Allana, zpívajícím o vážných a pochmurných tématech, skvěle doplňovalo. Jako jediné negativum hodnotím špatné nazvučení, které se stalo poslední dobou snad zvykem. Nevím, jestli jsme to pociťovali pouze my v prvních řadách, ale po dvaceti minutách nám pořádně hučelo v hlavě.
V Rock Café předvedla čtveřice něco kolem hodiny a půl dlouhé vystoupení čítající dohromady šestnáct písní, z toho dvanáct během hlavní části a čtyři v rámci přídavku. Setlist byl průřezem všech alb, zahrnoval jak hity, tak i pár lahůdek, mezi něž patří třeba skvělá Flowers & Football Tops, kterou jako první přídavek zahrál Allan pouze s kytarou za klavírního doprovodu a vdechl tak písni trochu nový dech. Ale zpátky na začátek. Večer otevřeli Glasvegas hitem Later… When The TV Turns To Static z posledního stejnojmenného alba a byla to na start dobrá volba. Jen co se publikum rozehřálo, pokračovali dvojkou ze stejného alba, Youngblood, a přes It’s My Own Cheating Heart That Makes Me Cry se dostali k hitu Euphoria, Take My Hand, jenž byl jedním z těch velkolepých songů. V podobném duchu se nesla také If, a když se ozvalo If not for loneliness/ A friend is somewhere in the wilderness, tak mi bylo jasné, že to bude jeden z nejlepších momentů noci.
Mezi další skvělé momenty patřila určitě trojice skladeb z konce hlavního setu: Geraldine, Ice Cream Van a Go Square Go. Poslední zmiňovaná spustila v sále největší nadšení a Here we, here we, here we fu*king go zpívali s Allanem (i bez něj) úplně všichni ještě i po odchodu kapely z pódia. Hvězdy prvního alba pak doplnila v přídavkovém setu Daddy’s Gone, což je hit, který před téměř šesti lety přivedl Glasvegas do povědomí nejednoho hudebního fanouška. James Allan mezitím poděkoval za kapelu fanouškům, že dorazili, uklonil se a zakončil koncert skladbou Lots Sometimes, která postupně gradovala do stádia, kde jsem se loučila s hlasivkami, jinak to prostě nešlo.
Glasvegas nehrají naživo stejně jako na nahrávkách, a to je jeden z důvodů, proč se na jejich koncert vydat. Jdou do toho naplno, mění tempo, styl zpěvu, vystoupení je dynamickou a energickou bombou. Také se na ně dobře dívalo, show doplňovala projekce. Za zmínku určitě stojí bubenice Jonna Löfgren, která během celého vystoupení u svých bubnů stojí a hýbe se, na rozdíl od většiny upozaděných bubeníků je taktéž dynamickou součástí vizuální stránky vystoupení. Glasvegas považuji za jedinečnou kapelu v mnoha ohledech, nepřipomíná mi žádnou jinou. V Rock Café jsme tedy měli možnost vidět vystoupení, jakých tady moc nemíváme.
Předskakující No Distance Paradise jsou z mého pohledu tak trochu klasickou českou kapelou snažící se o světovost. Ne, že by na tom bylo něco špatného, já bych byla ráda, kdyby se povedlo nějaké zdejší hudební skupině prorazit i za hranicemi, jen by to muselo probíhat asi trochu jinak. Hudebně dobře zvládnuté, to ano, bohužel však trochu nuda a trochu kopie. Své publikum si ale podle toho, co jsem včera viděla, kluci našli.
