Brněnský klub Radost včera zaplnili fanoušci již pětadvacetileté slovenské kapely Horkýže Slíže. Ti zde představili album Pustite Karola a i přes zdlouhavé technické potíže se divákům postarali o notnou dávku energie a humoru. Ten byl, vzhledem k nevhodně zvolenému místu konání a komplikacím s ním spojenými, potřeba.
Vtipní slovenští rockeři Horkýže Slíže i po pětadvaceti letech hraní a koncertování stálé nemají nouzi o fanoušky. Potvrdil to i jejich včerejší brněnský koncert v klubu Radost, kde značnou část publika tvořili diváci mladší než kapela samotná a celkově bylo fanoušků tolik, že v klubu téměř nebylo k hnutí.
Fotoreport: Horkýže Slíže – Tour 25 let, 10.11.2017, Radost, Brno
Tato skutečnost se negativně podepsala na celkovém prožitku z koncertu. V sále bylo vedro a nedýchatelno a fronty na barech neměly konce, o těch do šaten a na záchody ani nemluvím. Nadšení z teatrálního příchodu Horkýže Slíže a z první písně Traja spití roboši navíc následně vystřídalo dlouhé čekání na to, až si technici poradí s problémem se zvukem. Zpěvák Kuko se sice nejdříve snažil nějak zaplnit ticho více či méně vtipnými hláškami nebo zahráním písně od Red Hot Chilli Peppers na baskytaru, po chvíli to ale vzdal a bylo slyšet jen beznadějné snažení o nazvučení bicích.
Po nějaké chvíli se však ozval dunivý zvuk kopáku a vypadalo to, že už jsou potíže vyřešeny. Kuko se za prodlevu omluvil tím, že z hlavy smeknul čepici a vhodil ji do davu, následně si nasadil další a bez dalšího protahování zařval „Nazdar!“ a společně s kapelou spustil za velkého aplausu stejnojmennou skladbu. Po ní se ale problém s nazvučením vrátil. Technik v bílém plášti bezmocně rozhazoval rukama a začalo to působit, že je vše ztraceno. Naštěstí ale nebylo a Kuko vhodil do davu další čepici s tím, že volal do zákulisí, ať mu jich pro jistotu nachystají víc.
Víc už jich ale potřeba nebylo a show mohla, teď již nepřetržitě, pokračovat dál. Zazněla spousta známějších i méně známých songů, dav však byl ve varu ať hrálo cokoli. Kuko několikrát avizoval příchod Evy Pilarové, když však byla na řadě píseň, ve které podle Kuka měla zpívat, zdržela se bohužel „na hajzli“, takže se pokračovalo bez ní.
Kuko chrlil známé hlášky a kapela klasické songy, jako Emanuel Bacigala, A já sprostá s doprovodnou blonďatou mírně opilou zpěvačkou, Ukaž tú tvoju ZOO nebo Logická hádanka. Na řadu však přišly i písně z nejnovějšího alba. K jedné skladbě si Kuko přivolal na pódium dobrovolníka, který by si s nimi chtěl zahrát na baskytaru, a tak se dívce jménem Adél postaral o životní zážitek. Na řadu přišla samozřejmě i nejznámější pecka Silný refrén, kterou podle Kukových slov nehrají rádi a nehrají ji tedy pro sebe, ale jen pro publikum. I tak ale bylo publikum nadšené a skákalo a hrozilo, ačkoliv už měli někteří problém i stát na nohou.
Horkýže Slíže tedy diváky svým vystoupením i přes nepříjemné technické problémy potěšili, co však ale rozhodně nepotěšilo, byla organizace – věčně ucpané průchody kamkoli a stísněná atmosféra, která nemusela všem návštěvníkům dělat úplně dobře.
