Neskutečná nálož energie se v neděli večer předávala v pražském klubu Roxy. Chyběl sice kyslík, prostor i tekutiny, ale hudební choutky rozhodně ne!
Německá kapela Irie Révoltés jistě není českému publiku neznámá. Naposledy se tuzemcům představila loni v Plzni a předtím již několikrát. Aby ne, kdo zažil jejich koncert, nechce zůstat pouze u jednoho zážitku. Tak jsme se letos dočkali hned dvou klubových koncertů, naplánovaných na šňůře propagující nové album.
První říjnová neděle proto nebyla jako každá jiná. Pořadatelé již před koncertem hlásili vyprodáno. Jako předkapela byl oznámena Msoke, taktéž z Německa, slibující příjemný tematický počátek večera. Návštěvníci ale zjevně tento úvod podcenili, neboť vyprodanost klubu vypadá jinak. Jejich chyba. Proud energie tam začal vysílat. Pak už jen sílil.
Na vteřinu přesně zazněly úvodní tóny, které následoval nástup muzikantů v dress codu merch mikin. To bylo naposledy, kdy byl čas se nadechnout. Následujících sto dvacet pět minut už nenastal, kdyby ale nastal, nebylo beztak co dýchat.
Na úvod zvolili úvod oné nové desky, písničku Ruhe vor dem Sturm, kterou následovala jmenovkyně předchozího alba Allez. Pak zase popošli o jedno album dál, zazněla veselá letní Il Est Là a ještě dál, ale tematicky stejně laděná Soleil. Reggae zrychloval dancehall, který pak zjednodušilo ska, a to později přitvrdil hip hop. Úroveň zábavy však zůstávala stále obrovská. Vyzývavá Rebelles vytvořila z celého prostoru jeden velký kotel. Pekelný. Červené pozadí pódia a zpocená těla naprosto všech přítomných jinou možnost nepřipouštěla. Přes to všechno však kluci pořád mohli dál. Žádné pauzy, žádné dlouhé laciné povídání, pecka za peckou, které vybízely k neustálému pohybu, podpůrnému pozpěvování nebo alespoň k rukám do vzduchu.
Domácí němčina přecházela ve francouzštinu a míchala se s angličtinou. Z louží na podlaze se od sebe nedalo rozeznat rozlité pivo a pot.
Kapela se neostýchala předvést všechny své hitovky (dobře, hitovky mezi hitovkami). Že si za tím, o čem zpívají, opravdu stojí, potvrdili produkcí písně Rasisdanse nebo Antifaschist, při ní hrdě nesenou vlajkou Antify i v tomto duchu laděnou výzdobou předsálí.
Po relativně obvyklých 75 minutách se chlapci rozloučili a my trpělivě očekávali ještě typický třípísňový přídavek, vždyť ještě pár dobrých písniček zbývá. Ovšem nestačili jsme se divit, přídavek přišel, ale jen tak neodešel, hrála se další a další, celkem asi osm. Až po více než dvou hodinách byla tato mega session ukončena. Shrnutí? Byl to náročný, ale naprosto skvělý večer!
