Hodně nevšední tečku za všedním týdnem udělali v pátek na Strahově Jack & the Bearded Fishermen z francouzského Lyonu. Sekundovali jim tuzemští Rest In Haste. Jaký to asi mohlo být … ?
Epi, epi, epický to bylo v pátek zase jednou na Sedmičce! Mněte si ruce a děkujte si všichni, kdo jste vykonali tu posvátnou cestu na Strahov a zpět, protože místní bozi seslali na zem svoje přímé posly v podobě Jack & the Bearded Fishermen. Poselství, které přijeli zvěstovat, by se dalo shrnout zhruba tak, že megalomanie, obzvlášť ta sonická, je ryze bohulibá vlastnost, která má smysl, a taky že když láska prochází ušima, poznáte ji za tři vteřiny a nemusí být vůbec slepá.
Tuzemci Rest In Haste, zajišťujíce pro tentokrát support, vsadili na poctivost a nikoho odkojeného stoner klasiky rozhodně nemohli nechat chladným. Leč, zatímco dostatek hejstu jim opravdu nechybí a legálně jim to šlape, na to dostat vás do varu jim v pátek přeci jen scházela taky trocha toho hejtu… Jack & the Bearded Fishermen si při slovech závěrečných díků nejspíš neuvědomovali trefnost nezinscenovaného failu, když svoje předskokany překřtili na “Rest In Piece”. Pravdivější ale být nemohli. Možná by věci nevadilo, kdyby si na pódium chlapci častěji zvali zpěvačku Markétu z NANO, aby je trochu odšťavila. Mají v sobě velký potenciál…
Zato kluci zlatý francouzský měli energie na rozdávání. S poslední deskou Minor Noise neskutečně vyrostli a dát si ji s nimi v live podání, potažmo na Sedmičce, byla slušně řečeno udělávka jako blázen. Škoda mluvit. Tohle je kapela na přání, která má koule a zároveň dost jemnocitu na to, aby mohla dekonstruovat všechny vaše oblíbený devadesátkový modly a sebevědomě je servírovala na svůj vlastní způsob. I když ono se řekne sebevědomě… Ačkoli J&TBF přesvědčivost rozhodně nechybí, ve skutečnosti působí strašně skromně; jako by snad ani nevěděli, co z nich vystřeluje (a to díky pódiové light show efektně složené toliko ze tmy, tmy, tmy, blesků a kouře skutečně doslova).
Tak trochu nespravedlivě bývají Jack & the Bearded Fishermen do dneška mediálně pytlováni, stejně jako kvanta dalšího stoner metalového zboží. Tahle okolnost v kombinaci s jejich francouzským původem vede k tomu, že si při náhodném setkání s J&TBF můžete snadno udělat bolestivě zkreslený dojem, že se nejspíš jedná o další plytkou kopírku obehraných pouštních riffů. A výsledek? S trochou přehánění pět a půl člověka v publiku, z čehož dobře polovina se tam octla nějakou náhodou, druhá přišla ze známosti s předkapelou a zbytek tvořilo těch pár ortodoxních, co přijdou skoro na všechno. Nepomohla ani zmínka, že za aktuální deskou je producentsky podepsaný Andrew Schneider (viz například Unsane, Made Out Of Babies, Keelhaul, Converge nebo Sofy Maj), ani lákání na raritu v podobě členské sestavy čítající kytarový trojlístek.
Ne, tahle parta je něco víc a je to třeba zdůrazňovat pořád a hned na začátku. Jasně, to burácivý stoner postmetalový výrazivo tam pořád je, ale nejde zdaleka o žádný nosný prvek. J&TBF jsou jako barevná mozaika, ve které žádný odstín nepřevažuje. Nicméně, i když se z nich postupem času stává čím dál víc rock based band, všechny ty zastoupené odstíny jsou proklatě temné. Co zůstává poznávacím znamením, budiž basa s raketovým pohonem á la Torches nebo jako třeba, proč se bát toho srovnání, starý Girls Against Boys, vyzývavě odtažité vokály, které si nepotrpí ani tolik na melodii, jako na intenzitu, a především mohutná síla stěn sboru tří kytar.
Pointou pátečního večera je, že Jack & the Bearded Fishermen jsou podle všeho na svém dosavadním vrcholu tvůrčích i herních sil. Jejich poslední zastávka v Praze důkladně prověřila, že v albu Minor Noise nemohou mít lepší vizitku. Na Sedmičce skrze její, co do skladby setlistu, téměř věrnou reprodukci, demonstrovali trvalou udržitelnost svého léta formovaného zvuku a podařilo se jim zahrát na tu správnou fetišistickou strunu strahovské obce. Už dlouho u pultu se suvenýry nebyla taková fronta s vočima navrch hlavy. A taky, aby ne. Bez trofejí se domů nikomu nechtělo. A vlastně ani s nimi ne. A tak to má bejt, ne asi…
