Divoké africko-evropské vystoupení energické zpívající a skákající hudebnice bezesporu stálo za to v neděli 13. dubna v pražském klubu Roxy vidět.
Před devátou večerní byl klub už zcela zaplněn v očekávání hlavního bodu večera. Přítomní všeho druhu, věku a vzezření prozrazovali, že tento program nemá jen úzce profilované publikum, což bylo příjemné. Předskokanem zpěvačky Loreen byl projekt s názvem MNRS britského interpreta Bena Mercera. Přesně o deváté nastoupili dva hudebníci a spustili svou elektronickou show. Po pětatřiceti minutách začli své vybavení odklízet a přední řady pomalu houstly.
V další celou už diváci o moc hlasitěji přivítali přicházejícího bubeníka a dlouhovlasého klávesistu, aby nasadili první výrazný rytmus. Krátké intro bylo doplněno playbackem prozrazujícím první písničku – zatím poslední hitovku stojící mimo album Heal – tedy We Got the Power. Po tomto rozpoznání se přidal už i živý zpěv, na pódium dorazila Loreen. Divoká hustá hříva s výraznou ofinou do čela, přes odhalené bříško několik vrstev bizarního hábitu a intenzivní energie sršící z každého slova a kroku – tak lze popsat příchod této dámy. Za svou kariéru má na kontě prozatím pouze jedno album, již zmiňované Heal, které je nabito energií už samo o sobě. Tuto energii uchopte a minimálně zdvojnásobte, pak se alespoň trochu přiblížíte atmosféře tohoto večera. Silný a výrazný zpěvaččin hlas si pohrával s nahrávkovým zněním písní ve vlastní úpravě, doprovod byl také daleko výraznější, bubeník se toho večera celkem nadřel, aby podpořil africké a někdy tajemné rytmy.
Ale tím to taky nekončilo. Loreen ukázala i své pohybové nadání, které se opět dost vymykalo běžným tanečním kreacím. Divoké hopsání a mávání rukama přímo korespondovalo s hudebním pozadím a jen těžko bychom jej nazvali jakkoli elegantním. Každou chvíli publikum vybízela ke zpěvu, jakémukoliv druhu tance či libovolné jiné aktivitě. Po každé písni se pak zadýchaně ujišťovala, jak se daří a zda se všichni baví. To víte, že se bavili, jinak to v její přítomnosti ani nešlo.
No a jaký mohl být v tomto případě přídavek? Když se Loreen odebrala z pódia, bylo naprosto jasné, s čím se vrátí. Nejen proto, že každý ví, že koncerty přídavky obsahují, ale hlavně proto, že nezazněla pro mnohé nejdůležitější písnička z portfolia této umělkyně – a to vítězný song Euphoria. V obměněné svrchní vrstvě svého oděvu byla zpět a s ní i speciální jemná verze hitu. A protože energie je jeho hlavním prvkem, zazněla pak ještě i plná verze.
Trochu jsem se obávala, jak asi může vypadat celý koncert někoho, kdo má oficiálně vydaných pouze nějakých 13 písní, a že tedy není z čeho vybírat a zazní vše. Nezaznělo, a to proto, že vystoupení trvalo přesných 60 minut a konec. Zaznělo třeba In My Head, Everytime nebo Do We Even Matter. Vzhledem k náročnosti celého vystoupení myslím, že to naprosto stačilo jak pro výkon zpěvačky, tak pro nás. Švédské občanství, švédské vítězství Eurovision Song Contest 2012, kořeny však má u rodičů z Maroka – to bylo víc než znát. Netradiční pojetí vystoupení zpěvačky, která se nebojí vystoupit ze světel popového mainstreamu, hodnotím velmi pozitivně a zábavně.
