Ve středu 4. prosince se uskutečnil ve vršovickém klubu Pilot křest a vystoupení dvou spřátelených kapel Kieslowski a Nylon Jail s předskokanem Kittchnem. Šlo o skvělý zážitek, i přes to, že téměř polovinu času nešla elektřina. Nikomu to nevadilo.
Do klubu Pilot dorážím ve chvíli, kdy Kittchen na kytaru dokončuje národní hymnu za doprovodu syntezátoru. Když ho vidím, první, co mě napadne, je Čapkova kniha Válka s mloky. To díky jeho černé kukle, která je součástí černé kuchařské čepice. Lidem se to líbí, a tak přidává další skladbu s názvem Sestra, kterou interpretuje tentokrát pomocí tabletu. Přídavek zase zprostředkovává jeho mobilní telefon. Nikomu to nevadí, zní to docela dobře.
Koncert na pokračování
Kittchen ozářenou stage opouští a s ním po chvíli i záře. V celém klubu nesvítí jediné světlo, jen svíčky od stolů. Jak příjemná atmosféra, říkám si. Později se ale ukazuje, že tohle nejspíš potrvá o něco déle – nejde elektřina. Kieslowski však i přesto vystupují. Se značným (ale též pochopitelným) zpožděním nás přivítá zpěvačka Marie Kieslowski a DKP s kytarou uprostřed hlediště. ‚‚Tak zahrajeme ty remixy, ne?” žertují a opravdu se pouštějí do hraní. Zazní akustické songy jak z novinky Na lože!, tak i ze starší desky Tiché lásky, jako třeba Zúfalá, Dva pokoje či Krátká píseň o zabíjení. Poslední dobou se akustické sety poměrně rozmáhají, příkladem jsou podzimní koncerty Vypsané fiXy nebo Wohnoutů.
Technické potíže dělají samozřejmě své, a tak je zábavné, jak Kieslowski občas v textu komentují nastalou situaci, nebo když asi po třetí chybě při hraní na kytaru David Kieslowski prohlašuje: ,,Do **dele, já tu nic nevidím!” Zpěvačka Marie se k tomu však později vyjadřuje velmi pozitivně: ‚‚Stal se takový spontánní nápad a vlastně se to povedlo. A to, že lidi zpívali naše písničky, to pro nás bylo opravdu nový. Reakce byly dobrý, sice lidi vzadu nás asi moc neslyšeli, protože nejsme operní pěvci, ale takhle se to stalo.‘‘
Dvojice Kieslowski nám zkrátka ukazuje, že nejsou žádné mainstreamové slečinky, které by to už dávno zabalily, a tak tedy nechybí ani slíbený křest nového remixového EP Na lože! Fanoušci berou tento akustický set s velkým nadšením. ‚‚My jsme si říkali, že kdybychom tohle naplánovali, tak potom je to teprve dobrý. Že by to byl jako plán, ale nebyl. Lidi reagovali naprosto výborně a my jsme fakt šťastný,” odpovídá zpěvačka na mou otázku, zda je taková pozitivní reakce diváků překvapila. Že jsou Kieslowski čestní ke svým fandům, dokazují i oznámením, že se koncert bude opakovat, tentokrát podle původního plánu, příští rok na jaře. A jako kompenzace za večer bez elektřiny, platí stejná vstupenka i na jarní koncert. Nicméně, Kieslowski už akustický set neplánují: ‚‚Koncert bude někdy v lednu nebo v únoru a to už bude s elektřinou a se třemi generátory v záloze,‘‘ potvrzuje Marie.
Budiž světlo!
Po Kieslowski zažívám světelnou show, jak se organizátoři snaží nahazovat pojistky, které však nikdy dlouho nevydrží. Ale světe div se, patnáct minut po deváté hodině se klub konečně rozsvítí a vypadá to, že už jen tak nezhasne. Na pódiu začne parádní divadlo, kdy se členové Nylon Jail rozhodli sklidit veškerou aparaturu, a v tom se náhle dozvídají, že elektřina už jede. Nástroje a ostatní příslušenství dávají tedy zase zpět na svá místa. To trvá poměrně dlouhou dobu, na druhou stranu mohou lidé perfektně vidět, co obnáší přípravy koncertní stage.
V půl desáté se konečně rozeznívá pořádný rambajz. Po intru se pětičlenná parta pouští do songu No Way, kdy mám první příležitost všimnout si, že hlasová výbava zpěváka Jiřina Jiráka, kterou disponuje na albu, je stejně tak dobrá i naživo. Po Hit by Train následuje pořádně hutná Grace. Klub se otřásá v základech a atmosféra je výborná. K bezvadné muzice přidává kytarista Roman Vičík ještě řehtačku. To nejspíš aby se přesvědčil, že nehrají moc potichu. Nechybí také křest desky My Heart Soars Like a Hawk, při kterém svádí Jiřin urputný boj s obaly CD a vinylu. Poté rozjedou píseň Abscissa, kde mi ale chybí zvuk basy, k jejímuž zesílení následně vyzývá zpěvák zvukaře.
Při pomalejší One Word se skupina pohybuje jen tak na místě, to však jen do doby, kdy písnička nabere na otáčkách a Nylon Jail mají zase energie na rozdávání. A nejen tu, Jirák se stará o smyslové propojení s fanoušky a posílá flašku vína do davu. Fort H.H.G. nenechává zpěváka chladným a pouští se směrem k divákům, kde začne rozdávat nejprve svého panáka a poté i polibky osamoceným dívkám. Některé z nich se snažily uhnout, většina však měla úsměv na tváři až do konce vystoupení. Po tomhle si Jiřin umane, že chce na fanoušky lépe vidět, vylézá tak na stoly a zpívá z nich. Jediný, kdo tuhle podívanou nezvládl, byl jeho mikrofon, který zpěvák na konci songu zahodil. Při Sun in Hell si Jiřin volí mnohem vyšší cíl – konstrukci pódia. Překvapuje mě, že zpěv jede pořád a stále tak čistě. Napadá mě otázka, jestli je zpěvák pod vlivem alkoholu, anebo se jen poddal euforii a atmosféře v klubu. Když je téměř na samém vrcholu konstrukce, vypadá to, že poleze dolů. Také tři jeho kolegové dole se připravují na nejhorší. Nakonec se však rozhoduje, že ještě není dost vysoko, usedá na nejvyšším místě a zpívá. A jak říkám, bez jakéhokoliv zádrhelu.
Teprve při Sailing the Soul si všímám slibované projekce. V siluetě dravého ptáka, který visí nad kapelou, se promítají různé černobílé motivy a občas se silueta rozzáří v barvě. Překvapení nastává asi dvakrát, kdy se na plátně objeví nejprve tabulka počítačové chyby a dozvídáme se, jaké značky je počítač, ze kterého je projekce pouštěná.
Z pozorování dravce mě vytrhávají slova zpěváka, který zve na pódium Ondřeje Ježka k ještě jednomu křtu. Velmi mu děkuje za jeho práci a nechává ho slavnostně pokřtít vinyl trochu netradičním nápojem – pivem. ‚‚Hlavně, že to není Mattoni,” vtipkuje Ondřej. Jen nevím, jestli je to narážka na letošní anketu Český slavík nebo na siluetu dravého ptáka nad nimi. Nylon Jail se nakonec rozloučí písničkou Block AD, po níž chtějí fanoušci ještě přídavek, kapela už ale nepřichází. I tak přetáhli půl hodiny po desáté.
Abych shrnul celou tuhle akci – nejde elektřina, Kieslowski musejí odehrát akusticky, čekání na Nylon Jail, Jiřin Jirák v extázi,… rozhodně nezapomenutelný zážitek! Opravdu skvělé vystoupení. Kieslowski ukázali, že umí výborně improvizovat a Nylon Jail zase, že to umí parádně rozjet. Co tedy kapelám vytknout? Zvolte si příště lepší klub, nebo alespoň přiberte jeden agregát navíc. Nic víc.
