Zatímco si páry po celé zemi užívaly drahé večeře a romantická kina, stovky jedinců namačkaných v Roxy se rozhodlo podělit o jednoho jediného zrzavého Valentýna. Jmenuje se King Krule.
Naposledy u nás hrál na festivalu Creepy Teepee v roce 2011. Po téměř sedmi letech se britský umělec King Krule, vlastním jménem Archy Ivan Marshall, vrátil do Čech a narvanému pražskému klubu Roxy zahrál to nejlepší z jeho temných melodií, které se vymykají jakémukoli stylu.
Roxy se otvíralo v sedm hodin a už tehdy před klubem v Dlouhé ulici nedočkavě čekalo pár desítek lidí, což je na zimu posledních dní dosti úctyhodné. O hodinu později, v osm, začali se svým vystoupení předskokani Acute Dose. Kapela, která se sama označuje za avant-garde popovou, je složená z kluků z Brna a Šumperka a v listopadu 2016 vydala své první album. Je nutno uznat, že naživo jejich hudba získává skvělý říz, který rozpumpoval hromadící se fanoušky headlinera. Skupina však moc nekomunikovala, písničky téměř neuváděla a rozloučení úplně zaniklo v potlesku. Kapela ale byla skvěle sehraná a hudebně předvedla naprosto uspokojivý výkon.
Po odchodu Acute Dose nadešel čas na lehkou přestavbu pódia a King Krule se svou šestičlennou kapelou vyběhl s lehkým zpozděním pět minut po deváté. Svůj set otevřel titulní skladbou svého debutového alba 6 Feet Beneath the Moon, Has This Hit?. Než navázal první kontakt s publikem, zahrál ještě track Ceiling ze stejné desky.
Během hodinu a půl dlouhého koncertu pak hrál převážně skladby z nového alba The OOZ, ale neopomenul staré hity jako Baby Blue nebo Lizard State, pro který mu byl prý největší inspirací spisovatel Franz Kafka. Jako poslední píseň byla bez překvapení uvedena Easy Easy. Přišel po ní ještě jeden přídavek, i když si na něj diváci museli celkem počkat.
King Krule se svou kapelou předvedl dokonalou spolupráci. Hudba, kterou vytváří, často popírá zavedené rytmické postupy, je hodně experimentální a pyšní se zajímavou disharmonií, kterou je opravdu těžké reprodukovat. Bylo vidět, že jsou všichni kluci na stejné vlně a hraní si nesmírně užívají. Jediné negativum zvuku se projevilo, když chtěl zpěvák mezi písněmi mluvit. Rozluštit jeho slova bylo dost náročné, zvuk splýval dohromady a hodně informací tak člověku uteklo.
Po vizuální stránce byla show velice jednoduchá. Umělec se zjevně soustředí především na hudbu, měl za sebou pouze vzorované pozadí a světla byla zřejmě pod režií místního osvětlovače. To je možná škoda. V poslední době se mnozí hudebníci soustředí na světelné a vizuální efekty, které jejich koncertům dodávají nový rozměr, a zrovna King Krule by z něčeho takového mohl, co se zážitku obecenstva týče, jenom těžit. Nelze říci, že by bylo nudné jeho show sledovat, je tu však místo k zlepšení.
Celkový dojem z pražské zastávky východoevropského turné s deskou The OOZ byl rozhodně kladný a bez pochyb předčil očekávání mnohých. Je třeba jen doufat, že Marshall nebude s další deskou otálet a zase se k nám někdy podívá.
