V rámci projektu Piána na ulici si ve středu 20. listopadu ve večerních hodinách mohli návštěvníci poslechnout skladbu Six Pianos současného skladatele Steva Reicha.
Celou událost organizoval Ondřej Kobza, zakladatel projektu Piána na ulici, který uvedl koncert několika slovy do příručního ampliónu. Do kruhu sestavená šestice pianin ve vestibulu nádraží slibovala neobvyklý hudební zážitek. Říkám-li neobvyklý, myslím tak hned v několika směrech. Na sociální síti Facebook přislíbila účast téměř tisícovka lidí, kolik jich však přišlo ve skutečnosti, si netroufám odhadnout. Hrálo se rovnou dvakrát s hodinovým odstupem. Kdo by očekával líbivou melodickou skladbu v bohatém dvanáctiručním aranžmá, mohl by být zklamán. Představení dle mého názoru vyžadovalo buďto velmi náročného nebo naopak velmi nenáročného posluchače. A proč to?
Na repertoáru byla již zmíněná skladba Steva Reicha Six Pianos z roku 1973. Jedná se o současného amerického skladatele vážné hudby, jenž se považuje za jednoho ze zakladatelů směru zvaného minimalismus. Ten se vyznačuje specifickou skladatelskou technikou, která je, velmi zjednodušeně řečeno, charakteristická mnohokrát opakovanými krátkými frázemi, malými variacemi po dlouhý časový úsek, nevýraznými melodickými linkami, neměnnými rytmy, konstantní harmonií atp.
Skladbu v originále začínají tři pianisté hrající různé party ve stejném osmidobém rytmu. Poté se přidají další dva se stejným partem, pouze posunutým o dvě doby později. Celou skladbu tvoří takto jednotlivě vstupující a mizející části s různou délkou, tempem a rytmem opakujících se motivů. Tato skladatelská technika pod názvem fázování je dominantou celé Reichovy tvorby. Šest pian má tři části, které se odlišují různou tóninou. Zdejší zpracování bylo rozděleno na víc částí, výrazně oddělených hlubokými akordy, a trvalo přibližně čtvrthodinu.
Takovéto skladby nejsou prvoposlechové. Pro mě jejich krása spočívá v tom, že při každém dalším poslechu můžete objevovat stále nové a nové motivy, zaměřovat se na jednotlivé melodie, rozeznávat dominantní i potlačené fráze, a proto máte nepřeberné množství variant, jakými se vám může dílo jevit. Ačkoliv interpretace neprobíhala v akusticky nejvhodnějším prostředí a nástroje měly své lepší časy již dávno za sebou, vystoupení bylo zdařilé. Bavilo mě vnímat přechody melodických linek mezi jednotlivými klavíry, což na nahrávce postřehnete jen stěží. Přidáte-li nevšední atmosféru všedního nádraží a filozofii celého projektu, myslím, událost splnila, co slíbila, a zážitek stál za to.
