Havířovská parta Kryštof je už dlouho považována za stadiónovou skupinu. O to zajímavější je koncertní klubová šňůra, na kterou se vydali loni v březnu. Koncert ve čtvrtek 20. února v pražském klubu SaSaZu byl jedním z těch, kde si fanoušci mohli užít kapelu o něco blíž.
Skupinka před pódiem se stále zvětšuje. Převážně dámské publikum, které v rukou drží kelímky s motivy kapely Kryštof, se hromadí v řadách za sebou. Nedočkavost davu v sále už je na maximu. O to víc, když přichází předkapela Airfaire, jež sebevědomě rozhýbává obecenstvo. Zejména při hitovce Sorry Baby, před kterou zpěvák upozorňuje: ‚‚Tohle není žádný cover, tohle je náš hit!‘‘ Celkově zní tahle čtyřčlenná parta velmi světově. Svěží indie rock s anglickými texty je u nás vlastně takovou pojistkou. Na vystoupení Airfaire lze ocenit především častá kytarová sóla Lukáše Chromka či dobrý zpěv Thomase Lichtaga. Škoda však je, že čím více se kapela blíží do finále své části koncertu, tím znějí písničky podobněji. I tak je ale publikum ve varu.
Po úvodním intru vyskakují členové skupiny Kryštof společně s písní Římská na pódium jako čertík z krabičky. Dav se okamžitě dává do zpěvu. Fanoušci mají texty výborně naučené, takže nenechávají kapitána lodi, Richarda Krajča, bez hlasové podpory ani chviličku. Také ovace jsou obrovské. Po úvodní skladbě zdraví frontman publikum slovy o tom, že mají z pražských fanoušků trému, jelikož je to pro ně, jakožto Ostraváky, nepřátelské území. Samozřejmě to říká s humorem, a proto vybízí diváky, aby dokázali, že tomu tak není. Při písni Parapet, další skladbě z nejnovějšího alba Inzerát, vystřelují do vzduchu červeno bílé papírky a kapela na okamžik mizí ve změti třepotajících se kousků. To se poté ještě několikrát opakuje, zvlášť když přijdou na řadu balónky.
Kryštof nasazují zaručené a známé hity jako Rubikon, Obchodník s deštěm či Plán. U těchto písniček je skvělá spolupráce zpěváka s publikem, s nímž se střídá o zpěv. Naopak největší ticho je u písní jako Zrcadlení nebo Střepy. Na řadu přichází také filmové skladby Tak nějak málo a CyRáno. Pochopitelně nechybí ani Atentát, při kterém stoupá Richard Krajčo na odposlechovou bednu a v ruce mává ukrajinskou vlajkou. Tím vyjadřuje svůj názor na tuto velmi aktuální a znepokojivou situaci: ‚‚Myslím, že všechno, co se tam děje, je zbytečný byznys. Takže doufám, že to co nejrychleji skončí.‘‘ Za to se mu samozřejmě dostane dlouhého potlesku.
Zaznívá také píseň Křídla z mýdla a každý v publiku čeká malý zázrak – že se na pódiu objeví Richardův kolega Jarek Nohavica. To se bohužel neděje. Další hitovka Inzerát dobíjí energii snad i tomu nejznuděnějšímu divákovi, který tu tento večer je. Na konec setu zaznívá jako poslední skladba Ženy, kterou skupina podává v nezvyklém stylu reggae.
Po hlučných ovacích se sedmičlenná banda vrací zpátky na pódium. Písnička Svědomí znovu rozezpívává sál, ale ne tolik jako ověřená skladba Cosmoshop. Ta se o moc neliší od toho, jak ji můžeme znát z kompilace Poločas z roku 2007, má stejné grády. Kryštof vypadají, že už by opravdu končili, ale jedna skladba přece chybí – Cesta. Že by teď přišlo nějaké to překvapení? Kdepak, parťák Tomáš Klus z další filmové písně nepřichází. Ale vlastně to ani nikomu nevadí. Cesta je jednou z těch skladeb, které se časem stanou takovou tou labužnickou tečkou na závěr, kdy si všichni řeknou: ‚‚Sakra, to je fakt dobrej koncert. Ještě bych si dal pár písniček!‘‘
Kapela Kryštof je bezesporu jednou z nejoblíbenějších českých skupin současnosti. Ať už to dokazuje platinová deska Inzerát, kterou kapela obdržela také tento večer, zcela vyprodané koncerty či dvouhodinová tlačenice o autogram, jež po akci následuje. Kryštof sázejí na osvědčené hity, které baví a které si může každý zazpívat, byť si jen občas doma zapne rádio. Nejen dechy se sólovou kytarou Evžena Hofmanna zajišťují velmi dobrou souhru nástrojů. A ačkoliv se kompletní show a písně koncert od koncertu příliš neliší, Kryštof nekoncertují v jednom městě příliš často, takže máte zaručený kvalitní hudební zážitek.
