O tom, že legendy nestárnou, přesvědčili včera své české fanoušky představitelé hard rockových Deep Purple, kteří zahráli v pražské O2 areně v rámci The Long Goodbye Tour.
Legendární britská kapela Deep Purple patřila v sedmdesátých letech k těm nejlepším. A i když od té doby uplynulo již mnoho vody, zdálo se, jako by to bylo docela nedávno, kdy Ian Gillan poprvé zazpíval Smoke on The Water nebo Fireball. Přitom je to už přes 45 let.
V napěchované O2 areně bylo cítit napětí již hodnou chvíli před začátkem předkapely. Tou byla hard rocková skupina Monster Truck, jejíž jméno je opravdu příhodné. Tito energičtí Kanaďané totiž fanoušky zcela převálcovali svou živelnou hudbou. Diváci si je skutečně užívali, i tak ale na zpěvákovu otázku: „Jste připraveni na Deep Purple?“ odpověděl samozřejmě celý sál bouřlivým souhlasem.
A Deep Purple se skutečně návštěvníkům O2 areny po několika dalších písních a přestavění pódia zjevili. Nejdřív ale jen na obrovské obrazovce vytesáni ve skále. Ovšem ne v té podobě, kterou známe z alba In Rock, ale v té novější z bookletu alba Infinite. Právě to totiž přijeli Deep Purple svým fanouškům v rámci Long Goodbye Tour představit.
Představovat ho začali již první písní. Tou byla démonická skladba Time for Bedlam. Po ní následoval megahit z počátku 70. let, Fireball a po něm skladba z alba, na kterém jsme mohli vidět Deep Purple vytesané do kamene poprvé, Bloodsucker.
Podle výkonů, které nám Deep Purple na pódiu předvedli by se dalo jen těžko soudit, že jim je všem, kromě kytaristy Steva Morse, kolem sedmdesátky. Ian Gillan zpíval jako o život, užíval si každé slovo, každý tón. Předváděl divákům svůj záviděníhodný rozsah, po Strange Kind of Woman si jakoby zpěvově povídal s kytarou, která mu odpovídala. Celkově jeho projev ale i projev všech ostatních provázela velice příjemná atmosféra. Bylo vidět, že se všichni členové Deep Purple mají rádi a jsou šťastní, že jsou spolu na pódiu.
Mezi písněmi, které následovaly, bylo možné najít starší i novější, známější i méně známé. Na velké obrazovce za zády muzikantů se navíc míhaly kromě nich samotných i vizualizace či animace, které podmanivé melodie těchto písní krásně dokreslovaly. Zazněla i pocta bývalému zesnulému klávesistovi Jonu Lordovi, Uncommon Man.
Všichni muzikanti, ze sebe skutečně dávali to nejlepší. Každý, kromě bubeníka, si střihl během koncertu nějakou svojí exhibici. V jednu chvíli dokonce celý sál ovládl samotný klávesista Don Airey, který předvedl skutečnou klávesovou show. A tou chvílí mám na mysli několik strhujících minut, v rámci kterých zazněly i tóny Smetanovy Vltavy, což nezanechalo klidným ani jednoho rockera v davu.
Po klávesovém vystoupení přišel na řadu bouřlivě uvítaný hit Perfect Strangers. Ten byl ostatně avizovaný už náznaky v první menší exhibici Dona Aireyho.
Na řadu přišla i známá klasika Space Truckin‘ a samozřejmě i to, na co všichni čekali a pro co si všichni přišli, legendární skladba Smoke on The Water. Příběh, který píseň vypráví, ilustrovaly výjevy na obrazovce. Ukázaly se tam záběry na novinové články zachycující události té osudné noci, kdy začalo hořet švýcarské kasino, i pohledy na samotný kouř na vodě a oheň na nebi. Zpíval samozřejmě celý sál a člověk mohl mít na chvíli pocit, že byl celé té události svědkem.
Pak už se Deep Purple rozloučili. Samozřejmě ale ne nadlouho. Vrátili se s hity Hush a Black Night. Během Hush se rozpoutala velká instrumentální část, ve které se předvedli hlavně klávesista s kytaristou, exhibici si ale střihl i baskytarista Roger Glover.
V Black Night ovládl pódium kytarista Steve Morse, který do svého výstupu zapojil i publikum. To totiž poslušně hlasem opakovalo to, co on zahrál na kytaru. No, a potom už se Deep Purple rozloučili doopravdy po dvou hodinách skvělé ukázky toho, že i když patřili k nejlepším kapelám v 70. letech, pro mnoho lidí jsou tou nejlepší kapelou stále. A zaslouženě.
A taky tou nejlepší kapelou pro mnoho lidí vždy budou, i když už jsme je možná měli možnost vidět naposled. Jak už totiž samotný název turné napovídá, jednalo se pravděpodobně o poslední „purpleovské“ velké turné. Bubeník Ian Paice totiž minulý rok prodělal menší mrtvici, což se podepsalo na jeho pravé ruce a prstech. Vedlo to ke zrušení některých koncertů ve Skandinávii a zřejmě i k přehodnocení budoucnosti kapely. Ian Paice sám pro heavyworlds.com řekl, že toto turné může být tím posledním, ale zároveň řekl i toto: „Zatím jsme neuskutečnili žádné velké plány, ale začalo nám být jasné, že už nemůžeme jezdit na turné stejným způsobem, jako když nám bylo jedenadvacet. Je to stále těžší a těžší a v životě lidí jsou i jiné věci, které vyžadují čas. Ale nikdy neříkej nikdy.“
