V rámci projektu EuroConnestions 2014 vystoupila 25. února v pražském Paláci Akropolis švédská vokalistka a kytaristka Mariam The Believer. Svým přesvědčivým vystoupením a fascinujícím hlasem si podmanila všechny příchozí.
Hrát se začalo o půl hodiny později. Lenivým návštěvníkům se nechtělo od baru, a tak to před pódiem zelo prázdnotou. Až předskokan Jakub König známý jako maskovaný kuchař Kittchen naplnil sál alespoň do poloviny, když neslyšně přistoupil k mikrofonu, popadl svou kejtru a za doprovodných zvuků linoucích se z mobilu začal hrát skladbu Berlin. Byli jsme v očekávání, protože několik dní dopředu naznačoval, že toto vystoupení bude v něčem jiné. Skutečně tomu tak bylo a spolu s Tomášem Neuwerthem, který si osedlal bicí, zahráli zcela jinak, než jak jsme byli doposud zvyklí. Kittchenovy koncerty bývaly většinou založené na jeho kytaře a podkladech z telefonu. Tentokrát většina věcí dostala akustický nádech a to se musí ocenit. Písničky, o kterých jsem si myslela, že je znám, zněly najednou docela jinak a zcela nově. Exit byl však v této verzi o něco rychlejší a chybělo mu v refrénu úderné bušení do piána, které dodalo skladbě na desce šťávu. Za to Holka nebo Bouřka zněly skvěle a pár lidí se houpalo do rytmu.
Na úplné novinky však došlo také. Kuchař přimíchal do svého vystoupení dvě nové pecky, které zněly hezky a byly pro jeho osobu typické. Další zajímavostí bylo Kittchena sledovat při komunikaci s Tomášem. Hodně s ním držel kontakt a nepůsobil na pódiu tak temně a zachmuřeně jako jindy. Celá show dostala úplně jiný, živější nádech, který bavil jak hudebníky samotné, tak diváky. I přesto bohužel musím říci, že dělat předskokana někomu jako je Mariam The Believer, je nevděčná práce. Lidé sice reagovali vcelku hezky, ale ve vzduchu byly přesto cítit jisté rozpaky. Snad na příštích vystoupeních chytne posluchače více otevřené jeho hudbě.
Fotogalerie z koncertu
Po přibližně čtyřiceti minutách se ale nakonec všichni dočkali. Místnost se naplnila k prasknutí. Na pódium přišla éterická, skromně vyhlížející bytost s dlouhými vlasy a kytarou. Působila téměř jako divoženka. Pozdravila se s publikem a spustila svou první píseň. Proměna z nenápadné tiché dívky v přesvědčivou a silnou ženu byla značná. Oproti Kittchenovi, který vystupoval v přítmí, hrálo její vystoupení všemi barvami. Mariam komunikovala s diváky, během zpívání mnohokrát gestikulovala směrem k lidem a propichovala je očima. Jako by vyzývala své posluchače k něčemu velkému a převratnému. Celé to bylo velmi působivé. Místy však zapomínala na okolí a ponořila se čistě jen do sebe samotné. To si hrála se svým nezaměnitelným pronikavým hlasem, kdy se kapela ztišila, aby dala prostor vyniknout jejím emocím.
Všechny její písně zněly naživo mnohem lépe, více mysticky, než na desce a rozpohybovala úplně každého, kdo tam toho večera byl. Některé dokonce uvrhla do úplné euforie, kdy lidé zapomínali na okolí a kývali sebou hlava nehlava. Zaslechli jsme například The String of Everything, Somewhere else, Invisible Giving a další skvělou free jazzovou a etnickou muziku z jejího alba Blood Donation. Publikum si vyžádalo jeden přídavek dlouhým potleskem a skandováním. Doufáme, že se k nám Mariam vrátí mnohem dříve než za tři roky. Tehdy u nás vystoupili se svým manželem ještě jako Wildbirds & Peacedrums a získali si zde své první příznivce.
