O páteční party time se v Praze postaral britský taneční zázrak Disclosure. Duo tvořené bratry Guyem a Howardem Lawrencovými po nekonečných organizačních čachrech vystoupilo v holešovickém Sasazu. Jako předskokany představili souputníky Kidnap Kid.
Tak a je po všem. Praha si konečně může vydechnout, nebo respektive ta její část přihlášená na fb event koncertu Disclosure a supportujícího projektu Kidnap Kid. Dlouho očekávaný a dlouho organizovaný koncert britského tanečního fenoménu se prohnal holešovickým klubem Sasazu, takže už nemusíte očekávat žádná další upozornění ani jiné info hlášky. Napříště budou chodit leda euforická ohlédnutí za nej koncertním zážitkem měsíce března. Ostře sledovaná akce, která právě díky rozpačité organizaci u mnoha fanoušků lehce ochladila proces těšení, přinesla velký happy end. Vavříny slávy si za něj odnesli výlučně hlavní hvězdy. Maximum toho, na co mohla pro tento večer dosáhnout formace Kidnap Kid, bylo tak akorát ocenění v kategorii nejlepší zvuková kulisa. Ale i to se počítá a přinejmenším si neudělali ostudu. Tenhle večer nicméně patřil úspěšnějším kolegům.
Příběh Disclosure připomíná tak trochu moderní pohádku o tom, jak dva bratři v triku s pár demíčky na kontě udělali díru do Myspace a vzápětí do celého světa. Pomalu se nechce věřit, že tak masivní sukces je v dnešní době ještě možné získat. Obzvlášť ne na poli vokální house music, a to děckám, kterým ještě teče mlíko po bradě. Marketingový hype, říkáte si… ale ono houby! Tenhle příběh je fakt true story. Jeho první díly se odehrávaly v jednom londýnském pokojíku a ústřední roli v něm sehrála velká láska k hudbě. Asi nepřekvapí, že když s někým sdílíte střechu nad hlavou, pojí vás stejná krev a společně neděláte nic jiného, než sjíždíte oblíbenou muziku, dříve nebo později z toho něco vyleze. Tak se stalo, že z Guye (věk 22) a Howarda (věk 19) Lawrencových vytryskl rovnou celý gejzír nápadů a jestli je na tom něco zajímavého, je to spíš směr, kterým se vydali.
Ačkoli oba kluci mají po rodičích klasickou poslechovou školu (žerou třeba Petera Gabriela nebo Kate Bush) a ještě před pár let neměli ani tušení, jak se dělá DJing, zaválo je to do vln těžké dance music. Podle všeho ale vykročili na cestu tou správnou nohou, protože k ovládání tanečních parketů mají ty nejlepší předpoklady. Jsou mladý a hravý, což je přibližuje posluchačské cílovce, kterou tvoří převážně klubová mládež, a na to, že jsou odkojení rockovými ikonami, mají mimořádný cit pro to, jak vytvořit dokonalou party. Jejich produkce se vyznačuje až sprostě jednoduchými a přímočarými beaty, které by postavily na nohy i mrtvýho. Žádná velká psychedelie, žádné složité aranže, nic takového se nekoná. Disclosure v podstatě nejsou nic jiného než obyčejné disko. Bohaté zapojení živých nástrojů a vokálních partů pěveckých špiček z něj však dělá natolik sofistikovanou záležitost, že si velice snadno dvojice našla zástup fanoušků i v náročnějších řadách.
Všechny shora uvedené důvody vedly k tomu, že Disclosure jako mávnutím kouzelného proutku nejdřív vyprodali klub Roxy a stejně snadno posléze i Sasazu. Do budovy holešovické tržnice číslo 25 ještě těsně před samotným začátkem koncertu ústily dva objemné proudy příchozích, kteří kolem desáté proměnili prostor pod pódiem v konzervu na sardinky. Fyzický kontakt na party nepochybně patří, viděno shora, ale těžko říct, nakolik příjemný byl tentokrát pro spodek Sasazu. Přední části publika se muselo hodně špatně dýchat a hýbat se, natož tančit, což byl pochopitelně hlavní cíl páteční mise. Nicméně soudě podle reakcí se o pohodlí nikdo příliš nestaral a vše se odvíjelo, jak má. Výbojné atmosféře kromě decibelů očividně pomohla také vydatná porce alkoholu, éčka a jiných drog. I bez chemie by to ale byl rave jako blázen.
Disclosure odstartovali zhruba devadesátiminutový set hezky zostra, peckou F For You. Klub, který už před nástupem bratrů Lawrencových dosahoval bodu varu, se zvuky úvodních beatů doslova explodoval a nadšení davu neopadlo až do konce. Aby ne, hoši nepodcenili zhola nic. Během turné k aktuální desce Settle nespoléhají zdaleka pouze na chytlavost repertoáru, ale sází na efekt každého jednotlivého detailu, ze kterých se nablýskaná show skládá. Dvojice vystupuje tak, jak si ji vybavíte z většiny jejích videoklipů – zpoza hradby instrumentů čítající úctyhodný počet perkusí, klávesových nástrojů a samplerů. Ta sama o sobě, zvýrazněna světly reflektorů, vypadá dost impozantně. Přítomnost luxusních mašinek přitom dodává lehce asexuálním adolescentům potřebnou auru frajerských polobohů, podobně jako když stárnoucí seladon zasedne k volantu fungl nového Ferrari. Promyšlená kompenzace podprůměrné hladiny testosteronu!
Pokud jde o zmiňovanou muzikantskou stránku věci, nečekejte od Disclosure žádné virtuózní výkony. Vzhledem k tomu, jaký multi-tasking mladí pánové live rozjíždějí, na to docela dost dobře ani nemají kapacitu. Jednotlivé instrumentální vložky jsou spíše zpestřením jinak čistě elektronického programu. Dlužno říct ale, že skutečně příjemným. Obzvlášť funky basa staršího bráchy Guye stojí za zmínku s velkým Z. Při hraní sice působí poněkud nemotorně (trochu jako přerostlý Večerníček bez papírové čepice na hlavě), ale to je na tom právě to zábavné. Škoda, že se do vší té parády nepodařilo zapojit kromě živých nástrojů také hostující vokalisty. Vzhledem k tomu, že s Disclosure kolaborují jenom samá esa, show by to vystřelilo z nebeských výšin někam vysoko do stratosféry. Třeba někdy příště…
Samostatnou kapitolou mezi oživujícími prvky byla brilantní světelná show, která tematicky navazovala na vizuální koncept, se kterým Disclosure přišli při propagaci aktuální desky. Nechyběly proto oživlé portréty Guye s Howardem a zástup oblíbených hipsterských motivů, jako diamanty, triangly nebo oheň (Pozn. pro názornou ukázku si zkuste na YouTube vyhledat třeba záznam z jejich vystoupení na Pitchfork Festivalu).
Na to, že chlapce po skončení koncertu čekal dodatečný zábavní program v Roxy, během kterého odehráli noční (už jenom) DJ set, nijak se nešetřili. Sázeli jednu pecku za druhou a neskončili dřív jak kolem půl dvanácté. Stejně jako z desky i naživo vyčnívala již zmíněná sexy věc F For U, která zazněla hned na úvod a singly White Noise, When A Fire Starts To Burn, Grab Her nebo Confess To Me. Disclosure se projevili jako mistři v mixování, velký palec nahoru proto zaslouží přechody mezi jednotlivými songy, při nichž se atmosféra na chvíli vždy vyšroubovala ještě o něco víc. Pro případ, že by se snad náhodou stalo, že by publikum byť jen na vteřinu ztratilo dech, stačilo stroze pokynout nebo pronést magickou formulku „We are Disclosure!“ a jelo se dál.
Britský zázrak v Sasazu navzdory útlému věkovému průměru předvedl výkon hodný ostřílených bardů. Další epizoda jejich příběhu o fenomenálním úspěchu, která se odehrála před zraky pražského publika, byla příslibem ještě větších zítřků a rozhodně stála za opáčko. Snad se ho dočkáme. Bude zajímavé pozorovat, kam Disclosure jejich cesta do budoucna zavede. Teď mají čerstvý vítr v zádech, dětský kukuče a spousta teenage elánů, který graduje tak, že strhne k zábavě každého, kdo s nimi přijde do styku. Jestli budou Guy s Howardem dál takový strašný bráchové, jakými jsou nyní, velmi pravděpodobně je čeká ještě hodně zářná budoucnost. Zda jim to ale vydrží, to je otázka pro sázkové kanceláře. Držme jim palce!
