Meet Factory hostila snový projekt Forest Swords

Forest Swords | Zdroj: facebook.com

Meet Factory se minulý týden na jeden večer proměnila ve svatyni, která byla zasvěcena nekorunovanému králi indie elektroniky Matthew Barnesovi aka Forest Swords. Role sekundantů se během pátečního obřadu chopili brněnští Les Homosexuels.

Zhruba dvouhodinové elektro seanci kromě smíchovských štamgastů dorazila naslouchat i početná skupinka hudebních fajnšmekrů, která se továrně jindy spíše vyhýbá. Společně vytvořili mimořádně vnímavé publikum, což předskakujícím Les Homosexuels hrálo do karet a zaručilo jim, že nebyli přehlédnuti. Brněnské duo, které bývá stabilně popisováno jako shoegaze s prvky stoneru a minimalistického noise rocku pro tentokrát dokonale zapadlo – míněno nejen doslovně, ale vzhledem k jejich úloze i v tom přeneseném slova smyslu. Na tuzemské poměry příjemně osvěžující instrumentální projekt zastal mnohem víc než povinnou předehru a nabídl několik velice zajímavých momentů. Kluci jsou osobitá dvojka a jejich set rozhodně nevyzněl jako rozpačitý pokus o napodobení zahraničních trendů, na který pravidelný chodič bývá před hvězdami formátu Forest Swords zvyklý. Meet Factory však po celou dobu jeho trvání zůstala relativně chladná a až do startu hlavního programu ze všeho nejvíc připomínala zpola zaplněnou čekárnu. To se při příchodu hostujících obratem změnilo.

Hodně čarovnýho lesa pán je britský producent a grafický designer Matthew Barnes. Épéčkem Dagger Paths před pár lety ovládl zastydlý píseček poslechové elektroniky a jeho přímý pokračovatel, aktuální album Engravings, už jenom sklízí, co na něm zasel. Díky pouhým dvěma nahrávkám byl projekt Forest Swords pasován na must hear záležitost. Dlužno říct, že těžce oprávněně. Jak Dagger Paths, tak i Engravings jsou koncentrátem smyslových zážitků, přímo vybízejícím k tomu vydat se po stopách Barnesovy odyssey na vlastní kůži. Jiskřivá magie, kterou se mu podařilo na obě desky vtěsnat, funguje jako spolehlivá pozvánka do hudebního rauše, která se jednoduše nedá odmítnout. Skromný maximalista dával dohromady materiál na poslední desku bezmála tři roky a posedlý honbou za dokonalostí chvílemi nebyl dalek tomu rezignovat, aby z toho nezešílel. Naštěstí to dobře dopadlo a výsledek vytrvalé optimalizace zvuku Matthew předvedl minulý týden v pražské Meet Factory.

Obě LP, která má Barnes se svým projektem na kontě, jsou vypiplaný do posledního detailu, protknuty intenzivní dreamlike atmosférou v každé vteřině stopáže. Halucinogenní efekt produkce z dílny Forest Swords je natolik masivní, že pokud jste alespoň minimálně vnímaví, těžko se při jejím poslechu ubráníte tomu, aby se vám v hlavě nezačalo převíjet x fantaskních příběhů (dost možná paralelně). Přenos oblíbeného tripu ze sluchátek do Meet Factory proto podle očekávání byl pouze prohloubením dlouhotrvající závislosti a jeden se po jeho absolvování nemůže divit, že měl Matthew péči o svoje duševní zdraví.

Pokud patříte mezi jedince, kteří trpí na takový ten depresivní pocit, že už hudebně není moc kam dál jít, a že tady kolem a kolem nenaleznete nic, z čeho byste se posadili na zadek, investujte do Forest Swords! Dají vám důkaz opaku, tak jako Meetu… Bez přehánění, jestli něco snese označení progres, tohle je ono. Týpkovi z Liverpoolu se podařilo namíchat vysoce účinný tmel, kterým v jedno spojuje dva často neproniknutelné světy – na jedné straně svět těžké elektroniky, strunný svět kytar na straně druhé. Není zdaleka sám, kdo se v tomhle tvůrčím postupu našel, peloton ostatních je však za ním pořád v pořádném závěsu. Velkou devizou, která mu pomáhá být vždy o krok napřed, je především specifická estetika jeho zvukového engineeringu, při jehož budování nemálo zapojuje i výtvarnou část svého já. Příznačným se projektu stal především, v elektronice obzvlášť často skloňovaný, organický sound, který Barnes dotáhl k dokonalosti. Jeho pražský set byl působivou ukázkou toho, že tahle nálepka rozhodně není pouhou berličkou unavených recenzentů. Naopak utvrdil v tom, že jiná slova se ve spojení s jeho produkcí zkrátka nedají použít. Přítomnost čehosi nesmírně živoucího byla v Meet Factory hmatatelná a přitom neuchopitelná zároveň.

Těžko uvěřit, že zrzavý mlaďoch čerpal při skládání Engravings inspiraci v prostředí přírodních krás Liverpoolu a okolí. Daleko víc než óda na zákoutí Britských ostrovů deska zní jako ost k meziplanetárnímu letu, na jehož konci následuje rituální přivítání s novou civilizací a jejím krajem. Tím spíš naživo. Kvílení konstrukce vesmírného korábu, tep srdce zrychleně pulsujícího vlivem adrenalinu, ohlušující vítr přinášející vzdálené tribální chorály a zvuky neznámé fauny,… To všechno jste mohli slyšet v podání Matthewa Barnese a jeho dlouholetého kámoše, baskytaristy Jaye Freemana. Významný podíl na zvýšeném zapojení fantazie měla kromě epické škály zvuků i vizuální stránka koncertu. Doprovodná projekce, kterou Forest Swords pojali jako černobílou duchařinu plnou roztančených figurálních motivů, podpořila temné noty setu a koncepčně ladila se zaujetím Barnese pro lidské tělo a fyzično vůbec. To ostatně demonstroval již ve videoklipech, na nichž se podílel choreograf a film maker Benjamin Millepied (Pozn. redakce: manžel Natalie Portman, mající zásluhy mj. na jejím oscarovém výkonu v dramatu Black Swan).

V repertoáru Forest Swords nade vše vynikají pecky Thor’s Stone a The Weight of Gold, které i live patřily mezi highlighty a vzedmuly instantní vlnu nadšení. Absolutní pohroužení publika se však podařilo (nepřekvapivě) udržet i během méně razantních položek na set listu. Barnes je mistr v budování plíživé atmosféry, kterou rád sadisticky ponechává na pomyslném bodu zlomu. Tam, kde byste totiž čekali, že přijde s dramatickým nástupem beatů, zůstal věrný smyslnému tepání a vrstvení subtilních motivů. Jako kormidlo při plavbě do neznáma přitom pracovaly výrazné linky Freemanovy basy. Celé číslo vykazovalo jasný řád, který člověku nedovolil jen tak ztratit hlavu, ale namísto toho nutil napjatě očekávat další chody na meníčku. Byla by strašná škoda nechat se unést a tenhle večer jednoduše protrsat, i když by se našli jedinci, kteří šli právě touhle cestou. Těžko se tomu ale divit. I přesto, že Forest Swords míří především na emoce, nepřestávají totiž být svým způsobem taneční, což je v elektronické hudbě vždy důležitá ingredience receptu na úspěch. Obzvlášť chcete-li oslovit co nejširší spektrum posluchačů. Ačkoli tohle rozhodně není cíl, který by talentovaný Anglán při svém počínání sledoval (naopak by se dal označit za bytostného individualistu), právě toho se mu daří dosahovat, a povedlo se mu to i v Meet Factory. Rozdával emoce každému a všichni brali plnými hrstmi. Tvářil se u toho hodně zaujatě, občas přihodil jako bonus nesmělý úsměv a taky měl pěknej kulich…. Takový byl Matthew Barnes při své první návštěvě Prahy.


Napište komentář

Veronika Ondečková
O Veronika Ondečková 118 Článků
Ahoj! Jmenuju se Veronika, živim se (omylem) jako právnička, bydlím v tý nejlepší čtvrti na světe, v Dejvicích, a jsem závislá na hudbě. Tady najdete výsledek týhle letitý závislosti a mě najdete někde tam venku. Něco si ode mě třeba přečtěte.