První návštěva nové folkové hvězdy ve vyprodaném pražském Lucerna Music Baru byla milá, leč nezkušeně nevýrazná.
Nával návštěvníků v hodinu otevření klubu byl jen jednou ze známek natěšenosti na program onoho večera. Lucerna byla vyprodaná. Britský písničkář ve svých pouhých jednadvaceti letech byl obrovským lákadlem na to, aby si jeho fanoušci mohli první návštěvu nechat ujít. O hodinu později a stovky lidí vměstnaných uvnitř navíc se počala první část večerního programu, kterou obstarala stejně stará Ezrova krajanka Rae Morris. Příjemná kudrnatá blondýnka se představila ve vlastním klávesovém doprovodu. Její úvodní půlhodina se nesla v lehčím a pomalejším písničkářském tempu s výraznými táhlými hlasovými party, které byly někdy bohužel až příliš výrazné a nevyváženě hlasité. Za jiných podmínek by se ale mohlo jednat o výborné poslechové vystoupení.
Foto: George Ezra, 10. 11. 2014, Lucerna Music Bar, Praha
Přesně v uvedenou 22. hodinu vstoupil na pódium George Ezra následován svými doprovodnými muzikanty. Uši drásající úvodní pokřik a potlesk přítomných fanynek zpěváka nevyprovokoval k ničemu víc než pozdravu a rychlé úvodní větě. Ihned tak následovala energická písnička Cassy O’, která zvedla další vlnu hlasitého nadšení. Po několika následných písních podaných v plné hudební sestavě přišla na řadu akustická série v interpretaci zpěváka samotného. Jednotlivé kousky byly prokládány vždy pouze párem slov, výměnou kytary či svlažením namáhaných hlasivek.
Po necelé tři čtvrtě hodině nastala chvíle, na kterou jistě velká část přítomných netrpělivě čekala – v současnosti pravděpodobně nejznámější Ezrova píseň Budapest. Za obrovského entusiasmu spoluzpívajících návštěvníků se zpěvák na konci rozloučil a odešel. Takovéto vybízivé žertíky občas na koncertech muzikanty popadnou. Zde se však o velký vtip nejednalo, přestože přídavek přišel. Tím byl energický cover zpěvákovy oblíbené písničky Girls Just Wanna Have Fun od Cyndi Lauper. Úplný závěr pak patřil efektnímu podání Did You Hear the Rain? Nyní, 58 minut po začátku vystoupení, však už nebyla naděje v pokračování a nezbývalo, než se vydat do fronty pro kabáty.
Georgův hluboký bluesový hlas je velmi příjemný na poslech a dobře se hodí ke stylům, které si ke své prezentaci vybral. Pohyby mezi klasickým folkem, bluesovými houpavými rytmy a country vypalovačkami nabízely stylově i rytmicky pestrou zábavu. Trochu rozporuplně však působily náhlé přechody do vysokých poloh jako například během Leaving It Up to You nebo závěrečného coveru Girls Just Wanna Have Fun. Ani ne tak proto, že by je snad neuzpíval, spíš vytvářely disharmonický kontrast s Ezrovým typicky britským vzezřením a přirozenou hloubkou hlasu.
Po hudební stránce lze koncert považovat za velmi zdařilý, ať už hodnotím úroveň hudby samotné, jejího interpreta či kvalitu večerní produkce. Celkový dojem onoho večera byl však mdlý, fádní. Dobrý koncert současné hudby nedělá totiž pouze hudba samotná, ale tvoří ho širší celek zahrnující komunikaci s publikem, sebeprezentaci, doprovodnou show jakéhokoliv druhu a další jednotlivosti, jejichž propojení je britskému mladíkovi prozatím neznámé. Uvidíme tedy, jakým způsobem se bude vyvíjet a s čím se představí příště.
