Mumford & Sons znovu dobyli Prahu

Mumford and Sons | Foto: Rupert Millar

Někteří interpreti potřebují pro úspěšný koncert velkolepou show, díky níž odvedou pozornost od mnohdy ne tak perfektního zpěvu či hudby. To se však nedá říci o pátečním koncertu britské kapely Mumford & Sons, která dokázala, že i bez show a tanečníků lze večer proměnit v nezapomenutelný.

Večer folk-rockové hudby v O2 areně zahájil předskokan Bill Ryder-Jones, rovněž britský indie rockový zpěvák, který zahrál pohodovky jako Wild Roses nebo Satellites. Jeho nenáročná hudba předznamenávala příchod hlavního interpreta a nechávala mu prostor pro vlnu energie, kterou si Mumfordi pro návštěvníky nachystali. Stylově je však hudba předskokana velmi blízká hudbě Mumford  & Sons, tudíž jeho vystoupení působilo jako jakási ‘zahřívačka’ před stěžejní částí večera.

Mumfordi ještě ani nezačali hrát a už stačili ohromit – po příchodu na pódium se do ticha ozvalo nadšené “Ahoj!”, což působilo dojmem, že se kapela na večer řádně připravila, protože v průběhu zaznělo ještě několik českých frází a slov jako “Dobrý večer!” nebo “Děkujem!”. Jako první skladbu kapela vhodně zvolila pomalejší Snake Eyes a po ní naopak energickou Little Lion Man. Skvěle tak celý večer střídali našlapanější písničky s těmi odpočinkovými, a tak se posluchači ani chvíli nenudili. Zazněly jak skladby z předchozích alb Sigh No More a Babel – jmenovitě například Below My Feet, Lover Of The Light, Ghosts That We Knew, The Cave nebo Broken Crown, tak i z nejnovějšího Wilder Mind. Mezi ně patřily následně zahrané skladby Tompkin Square Park či jedna z nejznámějších hitovek této desky Believe. Po jedné z písniček padla otázka, z jakých zemí fanoušci přijeli, a odpovědím se nestačili divit – přihlásili se například Italové, Britové, Rusové, Poláci nebo Španělé, na což zpěvák reagoval slovy: ,,Páni, tak to je nejvíc mezinárodní koncert, na kterém jsme kdy hráli!”

Při dalším songu Ditmas z nového alba zpěvák Marcus Mumford znenadání slezl z pódia a vrhl se rovnou do davu – nejdříve do zadní části haly mezi sedící a poté i přímo na plochu pro stání, a tak měli i fanoušci ze zadních řad možnost vidět zpěváka zblízka či se ho dokonce dotknout.

Následovala klasická krátká pauza, po které přišel přídavek. Kapela se však neobjevila na hlavním, nýbrž na malém pódiu za zvukařem. Tam se všichni postavili kolem jednoho mikrofonu, Marcus Mumford s kytarou v ruce, a odehráli zde akustickou verzi Timshel a Reminder. Aréna se v tu chvíli ponořila do úplného ticha a všichni napjatě poslouchali tiché tóny skladeb. Následně se členové vrátili zpátky na hlavní stage, kde jako jedna z posledních skladeb zazněl cover You Really Got Me, na který si přizvali předskokana Billa, jemuž tak ještě jednou měli možnost poděkovat. Mumford & Sons se s Prahou rozloučili hitovkou I Will Wait, při které zůstal sedět už jen málokdo.

Koncert londýnské skupinky Mumford & Sons byl již druhým, který v Praze odehráli. Prvně zde byli před třemi lety v Lucerně a tento pátek 20. května tudíž byli sami mile překvapeni, že se jim povedlo do O2 areny přivést tolik fanoušků. Kapela dokázala, že kvalitní koncerty nejsou o velkolepé show plné světelných efektů a tanečníků oblečených do bláznivých kostýmů, nýbrž o perfektně provedeném hudebním doprovodu bez falešných tónů, procítěném zpěvu a nenuceném vystupování. Mezi jednotlivými písničkami sice občas byly prostoje plné nepříjemného ticha, kapela se však uměla postarat o opětovné rozproudění davu, a to jen slovy: ,,Je pátek večer, tak se pojďte bavit!” Další plus byl také fakt, že frontman Marcus Mumford během zpívání stíhal střídat také hudební nástroje, a tak ho diváci mohli vidět nejen s kytarou, ale také například za bicí soupravou. Skvělý koncert na profesionální úrovni lze shrnout výrazem vděku, kterým se zpěvák za celou kapelu rozloučil: “Děkuji!”

 


Napište komentář

Klára Mališová
O Klára Mališová 45 Článků
Již druhým rokem studuju na Karlovce žurnalistiku a doufám, že jednoho dne mě uživí buď to, nebo cokoliv spojené právě s muzikou - jsem totiž tak trochu závislák na koncertech a umím si představit, jak jednou cestuju po světě s kapelou v zádech a všechno jí pěkně organizuju. :)