Muse se v rámci turné k albu 2nd Law představili v červenci tohoto roku také v Římě a svůj koncert natočili do podoby filmu Live At Rome Olympic Stadium. Oplatí se ho vidět? Tento film vás bude bezpochyby bavit od začátku až do konce.
Na římském olympijském stadiónu předvedli Muse okázalou show plnou všeho, co k Muse patří a možná ještě něco navíc. Film otevírá Supremacy, kterou následuje Panic Station, jež mezi publikem sklízí obrovský úspěch hlavně proto, že na obrazovce do jejího rytmu tančí ve vesmíru papež František, Obama či Angela Merkelová. Od Muse tah poněkud riskantní, ale povedlo se, jsou to přeci Muse. Kromě jiných zahráli také hity, jako jsou Uprising, Guiding Light nebo Resistance ze stejnojmenné předposlední desky. Když hráli Survival, song příznačně olympijský, ježily se mi na ruce chlupy, i když jsem jenom seděla v kině. Všechnu tu extravagantní parádu zakončili písní Starlight z alba Black Holes and Revelations.
Ve filmu máme možnost vidět 20 písní, na koncertě jich hráli dokonce neuvěřitelných 27, ale to by pro film bylo asi už moc. Divák to však stejně nepozná a těch 94 minut opravdu stojí za to. Výše jsem zmiňovala okázalou show, je to tak, Muse si na formu svých vystoupení hodně potrpí. Kromě vyšperkovaných pohybů Matta Bellamyho, bez kterých by to už prostě nebylo ono, jsme ve filmu svědky také hereckých výstupů, kdy během Animals naštvaný businessman chodí po stagi a rozhazuje po obecenstvu bankovky s vyobrazením kapely. Nebo když se během Feeling Good sekretářka zblázní a od hádky po telefonu přejde k orgistickému polévání se benzínem. Třešničkou je pak Bellamy, když se jde v backstagi uklonit jejich tělům v rakvích, zatímco zpívá Undisclosed Desires.
Na to, že mají Muse promyšlený každý detail své show a každou píseň dokonale zahranou a zazpívanou, jsme poněkud zvyklí. Je však potřeba zmínit také neuvěřitelné charisma, které z této trojice přímo srší i skrze plátno a na které jejich publikum patřičně reaguje. Bellamy běhá a skáče po pódiu a pak si s úsměvem na tváři plácá s fanoušky, kteří řvou nadšením. Římský stadion je narvaný a všechny záběry na publikum ukazují neuvěřitelnou radost, kterou lidi prožívají. Musím říct, že se na takovýhle dav kouká moc dobře, v Praze jsem takové štěstí bohužel neměla.
A jak je to s tím 4K Ultra Definition? Je to jednoduše nádhera. Vidět je úplně všechno, od nádherných barev a světla až po to, kolik má Chris šrámů na baskytaře. A že jich je. Po zhlédnutí tohoto filmu jsem si už nemohla představit, že by byl natočen jinak, a to jsem si přitom předtím nedokázala pořádně představit, o co vlastně jde.
