Celá evropská tour se nese pod názvem The Hits. Jak kanadští rockeři slíbili, tak i učinili – jeden hit za druhým, skvělý zvuk a krásná atmosféra. Takový byl koncert Nickelback.
V téměř vyprodané O2 areně se sešla různá sorta lidí, od starších rockerů až po mladé vystajlované slečny. Brány haly se otevřely v 18 hodin 30 minut a první nedočkavci už běželi do prvních řad. Ostatní se v klidu dostávali na svá místa a aréna se postupně plnila.
Lehce po osmé večer nastoupila předkapela Skillet. Ta měla v obecenstvu také své fans, kteří znali texty a zpívali spolu s ní. Mnoho lidí však tuto formaci neznalo, a tak si jen pobrukovali. Skillet v rámci svého představení strhli dav a v závěru byl v aréně už pěkný kotel. Rozloučili se a lidé očekávali příchod hlavní hvězdy večera.
Ostatně jako každý interpret nechali i Nickelback dav trochu napnout. V tomto případě to bylo lehce přes třicet minut. V aréně se pak zhasla světla a show mohla začít. Intro, ve kterém zazněly zremixované útržky písniček kapely spojené s promítáním, bylo vydařené a obecenstvo pěkně navnadilo. Jako první písničku zvolili Nickelback Animals z alba All The Right Reasons, následovala písnička Woke Up This Morning. Během první skladby byl zvuk trochu přebasován a celkově to nebylo ono. Zvukař byl naštěstí pohotový a celý problém vzápětí vyřešil.
Následně přišla dávka písniček pro veškeré dámy v aréně. Pomalé až plouživé písničky ve stylu Photograph, Savin’ Me a Far Away nenechaly něžné osazenstvo v klidu. Tyto ploužáky si však zpívalo i pánské obecenstvo. Koncert naštěstí nebyl laděn do tohoto stylu, a tak zde zazněly i tvrdší hity, které můžeme znát z rádií.
Nickelback nepojmenovali svou evropskou tour The Hits jen tak pro nic za nic. Od začátku do konce to byly hlavně hity, které na vás útočily, či stále útočí z rádií. A podle toho i vypadala pražská O2 arena. Obecenstvo bylo ze začátku trochu chladné, ale poté co zazněla písnička Too Bad, jako by se dav probudil a nálada na koncertu začala nabírat na obrátkách. Členové kapely s publikem komunikovali, to dodávalo koncertu skvělou atmosféru. V hale platí zákaz kouření a pití na place, proto bylo popíjení kapely na pódiu trochu provokativní. Frontman však nebyl lakomý a podělil se i s fanoušky.
Koncert se pomalu chýlil ke konci. Jakmile zazněly první tóny hitu How You Remind Me, všem bylo jasné, že už nebude mít dlouhého trvání, a tak ze všech zbylých sil zpívali a užívali si. Po děkovačce přišlo i na dva přídavky. Poté se aréna opět rozsvítila a fanoušci se pomalu rozcházeli domů, popřípadě na pivko vstřebat zážitky.
Co říci na závěr? První koncert kanadské kapely byl příjemným překvapením. Mnoho lidí se obávalo sterilního přednesu bez jakéhokoliv kontaktu s diváky. To se naštěstí nevyplnilo. Zvuk, až na klopýtnutí ze začátku koncertu, byl výborný a čistý. Vizuální show ve formě tří pláten nad pódiem a promítacích pláten vedle stage byla viditelná z každého koutu arény. Toto celé však mohlo být víc propracované, záběry na fanoušky, jak si užívají koncert, jsou sice hezké, ale ne v 75 procentech celého promítání. Atmosféra v hale byla příjemná a až na pár jedinců se lidé opravdu bavili. Moderní doba byla bohužel i zde hodně cítit. Přes tisíce chytrých telefonů, které nahrávají koncert, pomalu nevidíte na pódium. To mi kazí dojem na většině akcí. S tím je spojená i aktivita diváků, kteří místo toho, aby si užívali, tancovali, skákali a podobně, se spíše starají o neroztřepaný video záznam své oblíbené písničky.
Vystoupení Nickelback bylo i přes drobné mouchy dobrým zážitkem a z kapely bylo cítit, že si koncert užila také. Jejich brzký návrat do České republiky můžeme s napětím očekávat. Až by se skoro dala použít poupravená hláška z filmu Pelíšky: ,,Dávám Nickelbackům rok, maximálně dva.”
