První srpnový den patřil v Olomouci punk rocku. Kromě kanadských Billy Talent a jejich předkapely Tigress tu v Korunní pevnůstce zahrály i dvě české nadějné kapely, Rabies a Criminal Colection.
Nejteplejší den tohoto roku se v Olomouci nesl v duchu punk rocku a festivalové atmosféry. Návštěvníci se tu mohli před vypuknutím hlavní show nechat nakopnout syrovými zvuky kytar a energickými beaty nebo usednout s kelímkem piva do trávy a relaxovat poslechem nadějných českých kapel Rabies a Criminal Colection.
Rabies zahájili punkrockový večer poněkud zavádějícími téměř popovými tóny. Intro se však brzy přehouplo v očekávaný nářez, přesně takový, jaký se pro předkapelu Billy Talent sluší a patří. Nejdřív sice hráli převážně pro skalní fanoušky Billy Talent, kteří si drželi strategická místa hned u pódia, brzy se to však změnilo a pod pódiem se utvořil slušný hlouček punkově naladěných diváků, kteří se nebáli rozjet pogo a pořádně si užít večer už od jeho začátku.
Čtěte také: Foto: Billy Talent, 1. 8. 2017, Korunní pevnůstka, Olomouc
Ještě víc to rozjeli vsetínští Criminal Colection, v jejichž čele stál, nebo spíše seděl bubeník a zpěvák Tomáš Hennel. Ten zvládal kromě zpívání a bubnování ještě natáčet kotel rozdováděných fanoušků na Insta Stories a přimět je tak k pořádnému tleskání a skákání. Na řadu přišly i circle pity, wall of death a kelímky s pivem létající vzduchem. Rozjela se i jakási obrácená forma stage divingu, kdy odvážlivci neskákali z pódia do publika, ale naopak se snažili po rukou diváků dostat k pódiu. Zkrátka se tu rozpoutal správný punkový večírek.
Po půlhodinové pauzičce na doplnění tekutin přišla na řadu oficiální předkapela Billy Talent, Tigress. Tahle banda z britského Chelmsfordu rozproudila krev i doteď klidným divákům, i když změnila žánr z punkovějšího do rockovějšího a připravila půdu očekáváným Kanaďanům.
Fanoušci očekávali s křikem hlavní show snad dvacet minut předem a doslova se jí nemohli dočkat. Přiváděli tak k šílenství ty, kteří už hodinu čekali ve frontě na jídlo a každou chvíli sledovali, jestli se už na pódiu neobjevil Benjamin Kowalewicz a spol.
Všechny útrapy v nekonečných frontách i polité boty pivem z kotle na českých předkapelách však byly zapomenuty hned s prvními tóny songu Devil in a Midnight Mass, po kterém následovala další věc z „dvojky“ This Suffering. Staré klasiky se plynule střídaly s novinkami, a tak zazněla například pecka z Afraid of Heights Big Red Gun nebo píseň z prvního alba This Is How It Goes popisující zápasení bubeníka Aarona Solowoniuka s roztroušenou sklerózou. Právě kvůli téhle nemoci se Aaron vůbec nezúčastnil turné a nezahrál si ani na posledním albu (kromě dema Leave Them All behind). Za bicími ho vystřídal Jordan Hastings a svou úlohu splnil na jedničku. Klasiky zahrál tak, jak je známe a svoji hru podřídil autentickému Solowoniukovu stylu.
Publikum si show užívalo hned od začátku. Fanoušci zpívali, nechali se unášet všudypřítomnou energií a zpěvák Benjamin Kowalewicz je nechal samotné zpívat hned ve druhé písni. Kowalewicz s publikem takřka nepřetržitě komunikoval svými gesty a pohledy a mezi písněmi kromě častého zvolání „Olomouc!“ Prohodil například i otázku, jestli známe Kanadu, že je to přece země s nejlepším hokejovým týmem. Tato troufalost samozřejmě vyvolala adekvátní reakci, která byla přerušena skladbou Ghost Ship of Cannibal Rats. Sportovní rivalita šla tedy stranou, a nakonec byla urovnána tím, že Kowalewicz uznal, že sice nemáme nejlepší hokejový tým, ale za to jsme lepší v dělání piva.
Kromě hitů jako Rusted From the Rain a Surrender následovala i vzpomínka na ztráty, které postihly hudební svět se smrtí Chrise Cornella a Chestera Benningtona v podobě Nothing To Lose. Zazněla i poněkud žánrově se vymykající Leave Them All Behind, kterou zpěvák uvedl tím, že v poslední době zažíváme těžké chvíle, když jsou například na důležitých postech lidé jako Donald Trump, pokračoval ale optimističtěji: „Nám je jedno, jestli jste černí, bílí, hnědí, Asiati, gayové, bisexuálové, katolíci nebo muslimové. My vás všechny milujeme.“ Mezi dalšími písněmi, kterými byly například Devil on My Shoulder nebo Louder Than the DJ zaznělo i to, že jsou v Olomouci poprvé, ale rozhodně ne naposled. „Jste skvělé publikum! Kde jste se schovávali?“
Po Red Flag se stage vyprázdnila a nastoupili bedňáci. Fanoušci však nevěřili tomu, že už je konec, nehnuli se ze svých míst a trpělivě si kapelu vytleskali zpátky. Ta se odvděčila hitovkami včetně snad té největší, Fallen Leaves. Po přídavcích a odhození paliček a trsátek však nastal definitivní konec. Tedy alespoň do zítřka, kdy vystoupí v Česku znovu, jen o trochu dál – v Praze v pivovaru Staropramen.
