Oddáni publiku a sami sobě. I tak by se dalo popsat včerejší vystoupení fenomenální sebranky Postmodern Jukebox v pražské Lucerně. Hudební soubor, jenž prorazil díky retro coverům aktuálních hitů, přijel po roce opět do Prahy a dvě hodiny bezchybně bavil celý sál.
Postmodern Jukebox jsou bezesporu profesionálové, kteří své nástroje ovládají lépe než nejeden zaběhlý interpret. Ovšem místo toho, aby to dávali najevo zdlouhavými sóly pro fajnšmejkry, volí mnohem zábavnější cestu. Na pódiu tak sice svůj um věrohodně ukazují, stejně tak se ale s každou sekundou starají o to, aby se publikum v žádném případě nenudilo. A jde jim to obzvláště výtečně.
A přesně tak to vypadalo i včera večer ve Velkém sále Lucerny. Ačkoli si hudebníci dali trochu na čas a dorazili na pódium se čtvrthodinovým zpožděním, úvodní tóny The Final Countdown i tak předznamenaly nadcházející dvouhodinovou porci neskutečné zábavy. Zpěvák a zároveň moderátor večera LaVance Colley uvedl k první skladbě na pódium zpěvačku Robyn Adele Anderson a spolu s písní Call Me Maybe byl koncert naplno odstartován.
Během následujících několika čísel se na pódiu vystřídali postupně všichni performeři, mezi nimi i Dani Armstrong, Maiya Sykes či superstar Postmodern Jukeboxu, Sara Niemietz. Všichni oděni do vintage oblečení, které si navíc i mezi jednotlivými skladbami měnili, vytvářeli v Lucerně výrazný dojem připomínající první polovinu minulého století a právě prostory Velkého sálu tomu dosti vypomáhaly. Jednou z hlavních hvězd večera přitom byla i stepařka Anissa Lee, jež v extravagantních, byť skvěle zapadajících šatech perfektně doplňovala retro atmosféru a svým nevídaným talentem několikrát vyvolala bouřlivý potlesk.
V setlistu se objevilo kolem dvaceti známých skladeb a návštěvníci si tak mohli poslechnout netradiční verze oblíbených songů Radioactive, Halo, Trift Shop, Wiggle, Toxic či Chandelier. K těm doprovázelo různé variace zpěvaček a zpěváků i patero instrumentalistů, z nichž bezpochyby nejvíce vynikal bubeník Dave Tedeschi, který svým unikátním stylem hraní dodával písním vychytanou rytmiku a několikrát se odvážil s virblem u pasu vystoupit až před publikum.
Přestože se jednalo o koncert, skladby jako takové zapůsobily stejně, jako přestávky mezi nimi a ve finále bylo celé představení jedna velká show. Soutěž zmíněného bubeníka se stepařkou o to, kdo svým „nástrojem“ zahraje na dřevěnou desku lépe, povídavé vstupy do songů i s vtipnými historkami a dokonce i několik českých vět, mezi kterými kralovala „líbí se vám moje šaty?“ od Robyn Adele Anderson. A do toho všeho ještě hromadné narozeninové přání saxofonistovi Benovi.
S coverem All About That Bass se formace rozloučila, no v zákulisí nezůstala dlouho a za potlesku vyběhla po chvíli znovu na pódium. Zatímco od typických kapel se ale s blížícím se závěrem většinou fanoušci dočkají pouze několika málo songů, přídavek v podání Postmodern Jukebox se vedle další nálože retro písní sestával z velké části i z improvizace, během které šla Lucerna do varu úplně celá. Před koncem koncertu se tančící fanoušci nahrnuli až do malého prostoru před pódium a kapela se jim náležitě věnovala, ostatně jako vlastně všem návštěvníkům po celý dvouhodinový set.
Po představení všech účinkujících a krátké sólové ukázky od každého z nich už následovalo jen společné focení a poslední skladba, no ještě dlouho po jejím konci se členové souboru procházeli po pódiu a fotili se s fanoušky, případně i rozdávali podpisy. Lepší zakončení než v podobě Postmodern Jukeboxu minulý týden snad ani mít nemohl – vystoupení dokonalé v každém jednotlivém ohledu, notná dávka zábavné improvizace i téměř neustálá interakce s publikem. To vše a mnohem více byl Postmodern Jukebox v Lucerně.
