Jedním z vrcholů letošního léta byl nepochybně návrat kalifornských Queens of the Stone Age do Čech, po loňském vystoupení na festivalu Rock for People se podívali sólově také do Prahy. Forum Karlín hostilo Joshe Homma a jeho královskou partu, včetně předskakující manželky Brody Dalle. Byla to jízda.
Byla to jízda, jakých se moc nevidí, zvláště v koncertně ne příliš nabitém létě. Začala s úderem osmé hodiny, krůček po krůčku víc a víc gradovala, až po jedenácté skončila s posledními tóny skladby Song for the Dead. A nenudila. Alespoň ne ty, kteří odhalili tu vcelku nenápadnou dokonalost hlavních hvězd večera… I když totiž dělají Queens of the Stone Age poctivou rockovou muziku a do kytar se nebojí hrábnout hodně hluboko, dělají to zajímavě a nejednotvárně. V jejich hudbě jsou znatelné prvky psychedelie a grunge, doplněné výraznými bluesovými melodiemi, k tomu mají ve svém repertoáru několik chytlavých záležitostí, které umí rozpohybovat v bocích, a v jejich čele stojí charismatická postavička. Ač u nás Královny vystoupily teprve před rokem a vrátily se v rámci turné dokonce s tou stejnou deskou, nalákaly do nových prostor Forum Karlín úctyhodné množství fanoušků. Svou zásluhu si na tom jistě nese i Brody Dalle, někdejší frontwoman punk rockové kapely The Distillers a shodou náhod současná choť frontmana Joshe Homma.
Foto: Queens of the Stone Age, Brody Dalle, 11. 8. 2014, Forum Karlín, Praha
Brody do Prahy sice přivezla svůj debut Diploid Love z dubna letošního roku, v hudební branži se však pohybuje už od raných devadesátých let. A je to znát. S The Distillers nahrála tři úspěšná alba, proto jako ostřílená textařka a zpěvačka s pořádným chraplákem ví, jak to chodí. V Praze její projev ale působil jako jedna dlouhá a uřvaná písnička. Se svým hlasem toho jistojistě zvládne o dost víc, čehož je důkazem i zmíněná deska, která je mimochodem vcelku povedená. Můžeme to ale dost dobře přičíst na vrub špatnému zvuku na mnoha místech v sále, se kterým se potýkali i Queens of the Stone Age. Kdybychom byli ve starých prostorech, byla by to nejspíš polehčující okolnost, v nové karlínské hale byla očekávání podstatně vyšší.
Královnám patřilo celých sto minut večera, od začátku do konce nepolevily v tempu a naservírovaly návštěvníkům na dvacítku skvěle odehraných skladeb, z nichž největší část pocházela z loňské desky …Like Clockwork. Tu lze bez debat zařadit mezi nejlepší rockové nahrávky roku 2013, vždyť některé její skladby stihly u mnohých zlidovět a překonat i velké pecky ze Songs for the Deaf (2002), proto se jí největšího prostoru dostalo zaslouženě. Queens of the Stone Age tu tentokrát vsadili na více bluesových melodií, které dohromady s všudypřítomnými kytarovými riffy vytváří něco, co vás chytí a nepustí. Novinky I Sat By the Ocean, Smooth Sailing či vypalovačka If I Had a Tail byly vedle klasik No One Knows a Go With the Flow doplněné třeba i o pár skladeb z prvních dvou desek, mezi nimiž vynikl hlavně drogový opus Feel Good Hit of the Summer.
Precizně vystavěný playlist, hutná kytarová sóla, velké písničky, žádné hraní si na něco, jednoduchý vizuál s pár světly a pokora – Queens of the Stone Age našli spolehlivý lék na to, jak dělat muziku přesvědčivě i bez aditiv, jakými jsou velké projekce a pochlebování publiku, a jak zprostředkovat zážitek čistě hudbou samotnou. Publikum si každou minutu užívalo a to, že nebylo vyprodáno, bylo nakonec jen k dobru. Koncert měl vše, co má správný rockový koncert mít a já na ně klidně zase za rok půjdu.
