Pětice mladých amerických zpěváků s populárními vokálními úpravami známých hitů předvedla vyprodanému Lucerna Music Baru úžasnou show.
Nedělní večer 4. května se do Lucerna Music Baru nacpali všichni, kteří se tam mohli vlézt, mnoho dalších muselo zůstat zklamaně doma. Na pořadu dne byl další kousek z projektu Excelent Jukebox, americká vokální skupina Pentatonix. Jedná se o mladé uskupení dívky a čtyř chlapců, kteří se před pár lety rozhodli stát se první mainstreamovou a capella (což znamená zpěv bez doprovodu nástrojů) skupinou současnosti. Svou tvorbu aktivně prezentují na YouTube, kde jejich videa dosahují desítek milionů zhlédnutí. Své rozhodnutí tedy naplňují dokonale.
O tom se mohli sami přesvědčit onoho večera na své tour zastávce v Praze. Klub praskal nedočkavostí a ačkoliv se nekonala žádná předkapela, připravenost k pořádné akci sršela ze všech přítomných. Sedmiminutové zpoždění se zdálo k nevydržení, a proto, když po setmělém podiu konečně začali zpěváci přicházet, nadšený dav hlučel tolik, že se připravil o kus prvního hitu. A protože v něm přítomní hned rozeznali v současnosti asi největší hit skupiny, průřezovou směsku skupiny Daft Punk, jež má na YouTube kanálu kapely za půl roku už skoro 70 milionů zhlédnutí, na intenzitě přivítání ještě přidali. Naštěstí si taky brzy uvědomili, že s takovou by toho moc slyšet nebylo, a svůj entusiasmus převtělili do tišší podoby. Zpěváci už si ale na leccos zvykli a hlasitý úvod radostně prorazili usměvavým zpěvem. Během něj si neváhali poplácávat s nejbližšími fanoušky a zároveň se pohybovat po pódiu ve stanovené formaci.
Poněvadž na něm nebylo potřeba vystavovat rozměrné nástroje, dovezli si s sebou alespoň stupňovitou lavici a do parketu vystupující molo, aby mohli své zpestřující doprovodné choreografie předvádět na rozlehlejším prostoru a blíž k lidem. Tuto a poté i mnohé další písně ukončili efektně opět při utlumeném osvětlení v plánovaném postavení. Stejně tak potlesk tentokrát i vždy poté byl tak hlučný, nadšený a dlouhý, že skupina s potěšenými úsměvy téměř nemohla pokračovat.
Hlavním mluvčím se ukázal být Scott, který spolu s Kirstie a nejmladším členem, tenorovým zpěvákem Mitchem, tvořil původní trio, v němž uzrála myšlenka založení skupiny. To se rozrostlo o hrdelního basového Aviho a už tehdy známého beatboxera Kevina. Ten má dokonce vlastní YouTube kanál, kde předvádí svou jedinečnou kombinaci beatboxu s hrou na violoncello. Po krátkém úvodním slově nastoupila poloautorská dvojkombinace písní Hey Momma (originál)/Hit the Road Jack (Ray Charles). Následovala Telephone (Lady Gaga), nevydaná na žádném albu, se kterou kdysi původní trio prorazilo, a bez šance k potlesku ještě prastará Video Kill the Radio Star (The Buggles).
Zajímavou specializací skupiny jsou průřezy tvorby a vývoje. Za jedno ze starších a nejzajímavějších lze považovat Evolution of Music. Kromě tohoto a Daft Punku zazněl ještě průřez písněmi Beyoncé. Speciální vsuvkou byl Aviho hlasový projev připomínající islámské modlitební melodie nebo zvuk didjeridoo. Jediný nástroj, který se ten večer na pódiu objevil, bylo Kevinovo cello. Vystoupil sám, nejprve vybrnkávaje jemnou melodii, poté chopíce se smyčce spustil rytmický doprovodný beatbox. Toto vystoupení bylo naprosto dechberoucí. Nástroj ještě posloužil k dotvoření atmosféry následující posmutnělé skladby Say Something (Ian Axel). Další párty už opět a capella.
Po solidních devadesáti minutách přišel ještě neopominutelný dvojpřídavek v podobě Thrift Shopu (Macklemore & Ryan Lewis) a We Are Young (fun.). Protože pětice svůj program během turné neobměňuje, bylo jasné, že je konec. Většina přítomných to ještě notnou chvíli nebyla ochotna akceptovat, skandovala, tleskala a jásala v očekávání druhého návratu. Bohužel marně.
Celé vystoupení postrádalo jakoukoliv výtku. Možná tak délku, pro nenasyty. Ze zpěváků po celou dobu vyzařovala obrovská radost, mladost, nadšení a zároveň profesionalita. Vstřícnost k fanouškům a pravidelná komunikace působily velmi mile a přirozeně. Ve srovnání s dnešní tendencí mladých zpěváků obklopovat se elektronickými úpravami hlasů a přehlušujícími nástroji, aby oni sami sloužili jen jako ozdoba mezi tím vším, je práce této nadané pětice o to příjemnější. Komu to tentokrát nevyšlo, rozhodně do příště zaměřte pozornost tímto směrem!
