Druhý jarní den se nesl v duchu punkové jízdy brooklynské pětice v Lucerna Music Baru. Bez předkapely zahráli The Men svou show naplno i v poloprázdném klubu.
Kapela má na kontě již pět alb, do Prahy přijela představit především to poslední, Tomorrow’s Hits, které vyšlo na začátku března. The Men jsou na evropském turné; po premiéře, jež se konala téměř před rokem v klubu 007, jsme se v hlavním městě dočkali druhého pokračování.
Z různých (zřejmě organizačních) důvodů se koncert přesunul z původně plánované Sedmičky do o poznání méně vhodného Lucerna Music Baru, a to proto, že na zdejšímu publiku nepříliš známou kapelu dorazilo toho večera hrubým odhadem asi sto lidí. Energické noise-punk-rockové kapele by jednoduše víc slušel undergroundový prostor strahovského klubu.
V publiku se našlo pár pravověrných fanoušků The Men, kteří se postarali o hodně vřelou atmosféru. Kapele se naštěstí vyhýbají lidé, jež se neumějí vypořádat s faktem, že se na rockových koncertech skáče, takže tentokrát výjimečně nebyl v první řadě nikdo s výrazem shnilýho ovoce, kdo by chtěl úplně všem atmosféru zkazit. Svůj podíl na tom, jak celý večer vypadal, měla samozřejmě hlavně kapela rozdávající úsměvy, energii a neustále reagující na moje opětovné žádosti o skladbu Without A Face. Song mi nakonec stejně nezahráli, dle zpěváka z důvodu, že ho dlouho necvičili, a tudíž by to možná úplně nedopadlo.
The Men hráli jednu pecku za druhou, skrze songy jako jsou Supermoon, Cube či hit posledního alba Different Days jsme ochutnali průřez jejich diskografií. Bohužel se nedostalo na hitovky jako Half Angel Half Light nebo Turn It Around, což nakonec zas tak nevadilo. Celý koncert byl jedna velká jízda, ze které jsem tak nějak cítila pach brooklynské garáže, kde to s The Men kdysi dávno celé začalo. Koncerty The Men nejsou ani tak o jednotlivých skladbách a o tom, jak je kapela interpretuje, jde spíš o celkovou atmosféru večera a všechny jeho aspekty dohromady. Na divoký a vlasatý partě je vidět, že si to na pódiu užívají, a mě to, co dělají, hodně baví. Kdo nepřišel, má čeho litovat. Snad se sem ještě vrátí a znovu zahřejí (nejen) moji punkovou duši hudbou, která je skvělá, energická a na nic se nehraje.
