V pátek 15. listopadu vystoupili v Chapeau Rouge americko-novozélandští Unknown Mortal Orchestra a předvedli show plnou zvukových efektů a bubenických sól. Doprovázeli je u toho o něco odvázanější nizozemští Mozes and the Firstborn.
U tohoto koncertu jsem úplně nedokázala odhadnout jak návštěvnost, tak i složení publika. Ke slovu se ale dostala tradiční problematičnost klubu Chapeau Rouge, která pramení jak z jeho legendárnosti, tak i umístění v centru Prahy. Na koncert totiž dorazilo možná až moc velké množství lidí vzhledem k velikosti undergroundového patra třípatrového Chapeau, kde se koncert odehrával. To by ovšem ještě nemusel být problém, kdyby se jednalo o fanoušky kapely, kteří by vytvořili atmosféru, ve níž by se na nějakou tu stísněnost zapomnělo. Velkou část z nich ale tvořili lidé, kteří jednoduše nevěděli co s načatým večerem, a tak se většina snah členů obou kapel trochu rozproudit nemastný neslaný dav setkala s nepochopením. Abych nebyla zase tak negativní, musím říci, že se na druhou stranu v publiku našlo pár opravdu skálopevných fanoušků, kteří se nechali slyšet.
Jako předkapela vystoupili nizozemští Mozes and the Firstborn, kteří předvedli zábavný a neukázněný garážový rock podobný trochu známějším americkým Fidlar. Hráli před zatím poloprázdným hledištěm něco přes půl hodiny a povedlo se jim rozhýbat dav hlavně svým hitem I Got Skills. Nelze nezmínit, že se jedná o velké showmany. Na poměrně malém pódiu předváděli zejména kytarista se zpěvákem obdivuhodné kreace. Tato sympatická čtyřka je v rámci svého fungování zatím na začátku, na kontě mají jednu desku, která vyšla začátkem letošního roku. Rozhodně se nemají za co stydět, naživo vskutku baví.
Jak se hlediště začalo postupně plnit, blížilo se také vystoupení hlavních hvězd večera, Unknown Mortal Orchestra. S napětím jsem čekala, jaké to asi bude, přeci jenom jsem si je uměla lépe představit někde na malém stagi sluncem prohřátého letního festivalu, než v podzemí mrazivé listopadové Prahy. Pravdou však je, že se jim právě díky své hudbě povedlo trochu toho letního tepla do podzimního města přinést. Na stage přišli tak nějak bez zájmu, alespoň to tak vypadalo. To se naštěstí rychle změnilo, hlavně zásluhou charismatického frontmana, kterému k navození atmosféry úplně stačil jeho hlas. Kromě samotné kapely se na pódiu během pár písní objevil tanečník s maskou mexického zápasníka, který předváděl divoké pohyby, bubnoval do vzduchu, anebo jen tak mával rukama na všechny strany.
UMO hráli jeden hit za druhým, nádech šedesátých let a určité melancholie doprovázely mnohé kytarové efekty a bubenická sóla, která někdy sloužila pouze k chytrému přemostění dvou písní a jindy k předvádění bubeníkových schopností, jež sice nebyly vůbec zanedbatelné, ve mně si však fanouška bubenická sóla zatím získat nedokázaly, ať byly sebelepší. Za všechny zmíním alespoň ty písně, které ve mně zanechaly velký dojem, jako byly One at a Time, Swim and Sleep (Like a Shark) nebo From the Sun, do jejichž rytmu se v šeru klubu obecenstvo vesele pohupovalo v bocích. Za zmínku stojí také Ffunny Ffrends, hit, se kterým se formace proslavila. Jako přídavek zahrála kapela kromě jiných dvou skladeb snad největší hit So Good at Being in Trouble.
Unknown Mortal Orchestra přivezli minimalistický rock s nádechem psychedelického popu a doufám, že je tady ještě uvidíme, možná na o něco vhodnějším místě.
